Dnes u nás část politického spektra vyznává naši vlastní izolaci v rámci politik EU a druhá část je ochotna přijmout zcela nekriticky, až fanaticky cokoliv, co z ní vzejde. Ani jeden z těchto směrů ve svém důsledku neznamená a nemůže znamenat obhajobu našich národních zájmů a zájmů našich občanů.

Stává se sice již klišé říkat, že současná Evropská unie tápe a prochází zásadní krizí identity. Nicméně je to fakt, který je potřeba si uvědomit před nadcházejícími volbami 23. a 24. května. Přirovnání k postupnému pádu Západořímské říše není úplně mimo mísu. Aristokraté přestali reálně vnímat problémy vlastní země a obyčejných lidí, naopak se zahleděli do sebe a přišel nutný konec. Může to být nadsázka, ale pokud si takového rizika nebudeme vědomi, může se stát z dříve respektované síly Evropy pouhý skanzen.

Evropský parlament je volen na dlouhých pět let. Je to teprve potřetí, kdy máme možnost si zvolit v EU svoji vlastní reprezentaci. EU se bude muset nutně změnit a je otázka, jak. Já považuji za důležité, abychom navázali na to dobré – volný pohyb, vzdělávání napříč Evropou či zavedení garancí základních sociálních práv. Nepodceňujme tyto volby, jakkoliv se zdá EU vzdálenou. Naopak, svoji volbou musíme my ukázat, co od společné Evropy chceme. Začneme konečně řešit rozevírající se nůžky v příjmech ve společnosti? Bude téma boj s daňovým dumpingem a vyvádění zisků mimo naše území? Budeme provozovat imigrační politiku, která nebude potenciálně ohrožovat naše občany? Odpovědi na tyto otázky dají výsledky voleb v celé Evropě, a tak je nepodceňujme a dejme najevo svůj názor. Bezmoc plyne z vlastní pasivity.

Pavla Šlahúnková, kandidátka pro volby do Evropského parlamentu za KSČM