Článek píši v reakci na pana Středulu, který se obul do euroskeptiků. Cituji:
„Pro mne je naprosto zarážející, že se do Evropského parlamentu dostali lidé, kteří jsou proti Evropské unii. Tady něco nehraje, peníze jim voní, ale Evropská unie jim nevoní. Evropská unie je z mého pohledu Evropou naší, to není nic nadneseného.“
Dovolím si odpovědět v několika bodech.
Evropa není EU
Evropa není totéž co Evropská unie. Prosím pana Středulu, aby se podíval na mapu Evropy podrobněji a ne na tu z prospektu s hvězdičkami, ale na tu z atlasu pro střední školy. Srbsko třeba do Evropy patří. Do té mojí určitě. Možná ne do té „Vaší“.
Demokracie? Ale jen po Vašem, že ano?
Typická metoda. Kdo má jiný názor než my, tak co sem leze. A když už leze tak jen pro peníze. Kdo ale nastavil evropským poslancům výši platu? Euroskeptici určitě ne. Chápu Vaši obavu, odporní kverulanti by Vám mohli nahlížet do papírů, chodit na jednání a vědět jaké další nesmysly na občany připravují zájmové organizace, často placené velkými korporacemi a kdo na nich vydělá. Mohli by to pak občanům říci, dříve než bude pozdě. Chápu, že jedinou cestou jak jejich snahu shodit, je zaútočit co nejníže to jde. Nevadí. To ustojíme.
Podle Vaší logiky by všichni češi, kteří chtěli v devatenáctém století suverénní český stát, měli místo politického boje sedět doma u piva a nechat hlasovat jen něměcky mluvící prorakouské kandidáty? Chápu to správně?
Kdo likviduje evropský sociální model?
Co to vlastně je ten evropský sociální model? To je ten model, který nyní vychovává generaci lidí bez práce? Pohodlně žít ze sociálních dávek a programů, studovat obory bez uplatnění, rekvalifikovat a rekvalifikovat, bez skutečné potřeby?
Nebo myslíte ten model, který vedl Evropu 19. a 20. století k světovému prvenství, kdy se vyplatilo pracovat, spořit a předávat hodnoty dalším generacím? Kdy dělníci měli své záložny, fungující spolky a starali se o sebe navzájem? Stát jim také na daních bral několik procent z příjmů. Nyní bere polovinu. K evropským hodnotám a to hlavně v bohatších zemích Evropy vždy patřilo, že bez práce nejsou koláče.
Únik peněz do zahraničí
Bohužel to byly socialistické vlády, které rozdávaly investiční pobídky a daňové úlevy, co to jen šlo zahraničním investorům. Začínající český podnik, tak musel sledovat, jak vláda pomáhá jeho konkurenci. Pročpak nám nová generace Baťů, Škodů a Šustalů vznikla jen zčásti? Chtějme stejné podmínky pro všechny, ne výhody pro jedny, omezení pro druhé a to celé obrátit, když se misky vah převáží.
A když jsme u té práce …
Kde byli odboráři, když jsme nevyjednali zrušení kvót pro naše cukrovary a tím pohřbili jedno odvětví našeho potravinářského průmyslu? Co říkalo vedení odborů, když i komunistickými hlasy prošla podpora obnovitelným zdrojům, které nám zdražily energii? Jak mají naše strojírenské podniky konkurovat, když mají dražší elektřinu než jinde? Viděli jsme organizované protesty, když EU donutila členské země implementovat směrnici REACH pro chemický průmysl, které připraví o práci odhadem 11 000 lidí?
Bohužel z rozhovoru s panem Středulou jde vidět, že je důležitější držet linii a pískat jak EU chce.
Protože to vše podporovala současná EU a bude nejspíše podporovat i nadále. Měl byste se zamyslet, zda hájíte zájmy pracujících, nebo naopak zájmy lobbistů a ničitelů našeho průmyslu, jen proto abyste na jednáních netrhali partu a nevypadali jako kritici upadajícího evropského projektu.
Apel na odboráře
Proto prosím všechny odboráře, volte do odborů lidi, kteří rozumí tomu, že dobrá pracovní místa nevznikají na dluh. Vznikají tak, že náš průmysl bude lepší, konkurenceschopnější a efektivnější než jinde ve světě. Tomu nepomůže žádný sociální program a model, ale mravenčí práce firem, kterým nebudou vlády házet klacky pod nohy. Také tomu pomůže vedení odborů, které rozumí tomu, co průmysl a hospodářství potřebuje. A to určitě nejsou tisíce umělých „sociálně kohezních“ pracovních míst. Potřebuje skutečný růst, tak aby opět nastala dobra, kdy se zaměstnavatelé budou prát o dobré pracovníky.
Odbory mají své místo. Je však nutné, aby hájily skutečné zájmy pracujících a ne šéfů odborových organizací.
