Mladá fronta Dnes zveřejnila dne 17. května pod titulkem „Tichá akce: za rok a půl zaniklo 22 nemocnic“ článek, ve kterém Petr Holub poměrně emotivně komentuje restrukturalizaci lůžkového fondu, již iniciovaly zdravotní pojišťovny v roce 2011. Protože celý článek vyznívá dost negativně, nelze ho ponechat bez reakce.
Připomeňme si nejprve, v jaké situaci se záměr, který měl vést k redukci akutního lůžkového fondu o šest tisíc lůžek, připravoval. Pořadí zemí EU (r. 2010) dle počtu nemocničních lůžek na 1 000 obyvatel (metodika OECD) bylo následující: první Německo s 8,3 lůžka na 1 000 obyvatel, následuje druhé Rakousko s 7,6 lůžka, na čtvrtém místě byla ČR s 6,8 lůžka na 1 000 obyvatel (dále devátá Francie s 6,4 lůžka; sedmnácté Nizozemsko s 4,7 lůžka; dvaadvacáté Dánsko s 3,5 lůžka; šestadvacátá Velká Británie s 3,0 a sedmadvacáté Švédsko s 2,7 lůžka). Průměr EU27 činil 5,3 lůžka na 1 000 obyvatel. Fakta v analogických statistikách WHO byla podobná. V ČR ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi přetrvával (a dodnes přetrvává) nadprůměrně vysoký počet nemocničních lůžek. Revidujeme-li přitom směrem do minulosti různé koncepční a doporučující materiály, nalézáme ohledně názorů na rozsah lůžkového fondu celkem uniformní konstatování a záměry, jak je dále volně citováno. ** Hodnocení ekonomických a sociálních opatření ve zdravotnictví, České zdravotnické fórum, listopad 2012. Pozitivně byly hodnoceny (v pořadí bodů od nejméně po nejvíce přínosné) mj. následující záměry MZ: určení časové a místní dostupnosti (5), novela zákona o léčivech (54), novela transplantačního zákona (64), soutěž na elektronizaci zdravotnictví (133) a redukce počtu lůžek akutní péče (nejvyšší známka 170 bodů).
Národní ekonomická rada vlády, skupina pro financování zdravotnictví, červenec 2011. Dle zahraničních zkušeností se doporučuje optimalizovat kapacity lůžkové péče, tj. snížit počet akutních lůžek a zvyšovat kapacity následné a dlouhodobé péče dle demografického vývoje.
Závěry Kulatého stolu Budoucnost zdravotnictví, květen 2008. Struktura lůžkové péče není správná. Chybějí lůžka ošetřovatelské péče, pacienti blokují lůžka akutní. Lůžková péče není dostatečně centralizovaná, čímž trpí kvalita a bezpečnost péče. Lůžková péče je často čerpána nadbytečně a nejsou žádné motivace směrem k přesunu péče z lůžkové na ambulantní. ** Zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k prošetření hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, duben 2006. Je známo, že v ČR máme výrazný nadbytek poskytovatelů akutní zdravotní péče s výraznou regionální disproporcí. Je poskytována nadbytečná péče. Situace znemožňuje potřebnou koncentraci lidských i přístrojových kapacit a vede ke snižování kvality poskytované péče. Optimalizace sítě poskytovatelů zdravotní péče je jedním z největších dluhů státu vůči občanům ČR.
Koncepce reformy zdravotnictví ČSSD, červenec 2004. Základní prioritou je koncentrace superspecializované a specializované lůžkové zdravotní péče podle požadavků současné medicíny, tak aby bylo využití kapacit (včetně drahé přístrojové techniky) co nejefektivnější. S tím souvisí restrukturalizace nadbytečných kapacit akutní lůžkové péče na lůžka následné péče a rovněž přesun značné části léčby do ambulantní sféry. ** Konsolidace a rozvoj zdravotnictví 1998–2005. Podrobný program zdravotnictví ČSSD, březen 1998. V ČR přetrvává nepříznivá skladba lůžek s vysokým podílem drahých akutních lůžek. Skladbu lůžek nelze příznivě ovlivnit samotnými ekonomickými zákony, zvláště při chybně stanovených cenách a deformované motivaci. Za těchto podmínek nezbývá, než restrukturovat lůžka administrativně „shora“.
Návrh reformy zdravotnictví, ODS, leden 1997. Záměrem je snížit kapacitu akutních lůžek o 1/3 (cca 25 000 lůžek) a tato lůžka restrukturalizovat či zrušit.
Použijeme-li poslední návrh jako shrnutí dlouhodobých snah různých politických garnitur o zeštíhlení a racionalizaci kapacit pro lůžkovou péči, můžeme konstatovat, že dle metodiky ÚZIS byly v jednotlivých letech stavy všech nemocničních lůžek následující: v roce 1997 – 72 480 lůžek, v roce 2012 – 58 832 lůžek a v roce 2013 – 56 807 lůžek. Po šestnácti letech (od 1997 do 2013) tedy došlo k poklesu počtu lůžek o 15 673, z toho se zásahem zdravotních pojišťoven mezi roky 2012 a 2013 lůžka redukovala o pouhých 2 024. Návrh reformy MUDr. Miroslava Macka z r. 1997 redukovat lůžka o pětadvacet tisíc by se, jak je vidno, nenaplnil ani v tom případě, že by byl realizován celý původní a politicky velmi kritizovaný záměr zdravotních pojišťoven z roku 2011 redukovat počet akutních lůžek o šest tisíc.
Rušení nemocnic, jednotlivých oddělení anebo jen samotných lůžek vždy vyvolává politické drama, pokud se celá věc neodehrává spontánně a bez administrativních rozhodnutí státu či zdravotních pojišťoven. Má-li restrukturace pokračovat ve veřejném prostoru dále, protože jak je vidět na krocích soukromé firmy Agel, může probíhat i v klidu (je pro systém ekonomicky přínosná a nesnižuje kvalitu péče), bude potřeba dokončit zavádění systému DRG a zajistit férové úhrady typu „peníze jdou za pacientem“, kdy sami konzumenti péče rozhodují, kde se budou léčit a kde budou vítanými hosty. Budou-li omezení migrujících pacientů definitivně dále snižována, oni si pak sami rozhodnou, které nemocnice budou žádané více a které méně.
Na druhou stranu moderní medicína vyžaduje koncentraci stále náročnější péče a zkušenosti se specializovanými centry ukazují, že výsledky léčby nádorů, polytraumat, infarktů myokardu, roztroušené sklerózy apod. jsou v těchto centrech lepší a léčba je efektivnější. Vzdálenost a doprava do center není problémem a pacienti jsou rádi, že se jim dostane špičkové péče. Menší nemocnice, které přicházejí o akutní pacienty, přitom stále mají otevřenou možnost provozovat péči ambulantní a lůžka transformovat na péči pro místní dlouhodobé pacienty, kteří potřebují zůstávat v kontaktu se svými blízkými. I tento typ péče může být poskytován ve špičkové podobě a nemocnice mohou zůstat prospěšnými zařízeními, podobně jako je tomu v zahraničí.
Je škoda, že si tak se zdravotnictvím obeznámený novinář, jako je Petr Holub, myslí, že pacientka po těžkém dopravním traumatu, jejíž případ v Mladé frontě Dnes použil, by byla lépe ošetřena a léčena v malé lokální nemocnici, která by zcela jistě ani v dobách, kdy ještě prosperovala, nepostavila 24 hod./7 dnů v týdnu kdykoli připravený tým minimálně deseti zkušených lidí, a to ani přes vysoké kvality jednotlivců. Napsat, že s těžkým traumatem někdo i po nehodě neslučitelné se životem ve spádovém centru či při transportu zemře, je nevhodný krok, který moderní koncepci koncentrace náročné péče zbytečně dehonestuje. Malá zařízení, která měla a mají svůj půvab, si bohužel jen těžko mohou s náročnějšími případy ve standardu moderní medicíny poradit, ať jsou sebešikovnější a sebeobětavější. Jsou-li v nich zkušení lékaři, mohou samozřejmě celou řadu výkonů dělat, mnohdy třeba i ambulantně. Hranice toho, jakou péči, s jakým vybavením a s jakým zázemím lze dnes bezpečně a efektivně poskytovat, se však jednoznačně posunula, protože doba, nároky pacientů a technologie se změnily.
Leoš Heger, místopředseda TOP 09
