ČEZ, jaký by měl být

ČEZ je dominantní výrobce elektrické energie, která je prodávána zdaleka nejen odběratelům v ČR, ale prakticky do celé Evropy. Nelze popřít, že na el. energii je již dnes závislé vše od domácností, přes počítačové sítě až po fabriky. Právě proto si Česká republika drží 51% vlastnického podílu.

Nelze zapomenout, že jak elektrárny, tak vysokonapěťová vedení a mnoho dalšího bylo vystavěno a zaplaceno státem, tedy z peněz daní jeho obyvatel.

Tato křehká většina by měla již z logiky věci garantovat, že jedna energetická firma nebude nehorázně ždímat všechny obyvatele této země a že ČEZ bude nekompromisně v první řadě plnit požadavky a zájmy České republiky a jejích obyvatel.

Škoda jen, že předchozí vlády sáhly k prodejům majetkového podílu v ČEZu, kdykoliv jim chyběly peníze, avšak zatím se podařilo 51% většinu udržet v majetku státu a tak má stát jako většinový vlastník právo vždy přehlasovat menšinové vlastníky.

Tato idea se však hroutí již při letmém pohledu realitě do očí.

ČEZ, jakým skutečně je

Jak se říká, ryba smrdí od hlavy. Víte, kdo jménem státu sedí v dozorčích a správních radách? Kdo že to je, kdo hájí v ČEZu zájmy státu a jeho obyvatel?

Snad jeden příklad za všechny. Snad si laskavý čtenář vzpomene na politika jménem Václav Klaus. Tento čelní bojovník za nekorigovaný kapitalismus má stejně jako jiní rodinu a o tu je třeba pečovat, předně pak o manželku Livii, která se dle biologických důkazů vyznamenala strpěním početí a péčí o dva potomky slavného politika. Předpokládáme, že se to odehrálo zhruba takto:

• Vašku, ty jsi pořád někde na hradě, furt někde lítáš a já nevytáhnu ruce ze dřezu a domácnost jen tak tak utáhnu!
• Ale Livie, vždyť Ti z cest vozím vzácné dárky…
• Já zapomněla, ty tvoje dárky. Ručníky a šampóny z hotelů, to nám domácí rozpočet skutečně nezachrání.
• Livie! To je hra s falešnými kartami! Sama moc dobře víš, že vozím i mnohem cennější suvenýry.
• Myslíš tu Tvoji utajenou sbírku psacích potřeb? Stejně to jen strkáš do kapsy, když něco podepíšeš. Václave, už je to trapný. Dokonce to bylo i na internetu.
• No dobře, tak se přestaneme hádat a pragmaticky vyřešíme problém. Myslel jsem, že Ti na domácnost dávám tak akorát. Uznávám, že dva a půl milionu měsíčně na jídlo a ty ostatní serepetičky není zas tak moc, ale musíme žít jako prostý lid. Myslím, že tak nějak rozpočet rodiny s dvěma dětma asi vypadá. Prostě nemůžu dávat víc, to by vypadalo, že žijeme nad poměry.
• No dobře, Venco, když už seš taková držgrešle, tak chci nějakou domácí práci….

Václav Klaus tedy zapřemýšlel a zavolal pár kamarádům. Bohužel vyšívání či navlíkání korálků už volné nebylo a tak Livie Klausová pozvolna zaskakovala v desítkách správních a dozorčích rad největších státních podniků. A že to byla žena pracovitá. Pokud by svůj čas rozdělila mezi své funkce, nezbyl by jí měsíčně ani jeden den na jednu funkci.

Samozřejmě na této úrovni si můžete na účet firmy, ve které sedíte také zjednat poradce. No kdo může znát maminku a její potřeby lépe, než její syn. Je proto naprosto logické, že Klaus nejmladší se stal poradcem ČEZu. Do Klausovic domácnosti tak měsíčně přiteklo dalších pár set tisíc či spíše milionů a Livie přestala Václava plísnit. Dokonce její manžel jat obavou, aby nebyla Livie znavena, jí jistě před každým hlasováním připravil papírek s číslem hlasování a uvedením, jestli má spanilou ručku zvednout pro či proti.

Takže k našemu příkladu. Stačí jen být dobře vdaná a rázem máte kvalifikaci k zastupování státu v největším tuzemském molochu, který ovlivňuje úroveň života každého člověka, který v této zemi žije.

Ve světle tohoto příkladu lze pak pochopit, že státem určení zástupci v ČEZu se nikterak nestyděli, když jim novináři opakovaně láli za to, že jako zástupci státu bez skrupulí hlasují pro zvýšení cen, kdy jediným důvodem je každoroční navýšení zisku. A jaká je již roky stejná odpověď? „Ano, stát mě sice dosadil do mé funkce, kde hlasuji jménem státu, ale já ve své funkci představuji firmu, takže jsou to pouze a jedině zájmy firmy, které hájím – tedy zisk.“

Prodáme občany soukromníkům

Aby toho na českého občana nebylo málo, každá vláda krátce po svém nástupu k moci začne veřejně vypouštět argumenty, proč by bylo dobré prodat i zbylých 51% vlastnického podílu. Dalo by se z toho zaplatit to či ono. Pěkné. Jinými slovy jsou vládní politici vždy někým silně motivováni k myšlence vydat všechny občany (nejen) této země napospas někomu, kdo si brousí zuby na ČEZ. Snad krom slabomyslných si jen těžko někdo představí, že pokud soukromý majitel získá moc nad výrobou a distribuční sítí el. energie, že by to dělal z lásky k České republice. Opak je pravdou. Jen zisk, a to podle vlastního uvážení a rozmaru.

Temelín? My platíme, vy vyděláte

Snad poslední kapkou je záměr na státní náklady vybudovat nový blok jaderné elektrárny Temelín. Ano, je to tak drahé, že to si žádný soukromý investor prostě nemůže dovolit, ale pořád je zde 49% vlastník ČEZu, který bez vkladu jediné koruny ze státních peněz opět astronomicky navýší hodnotu svého majetku. Proč ne. Blbej kdo dává, blbější, kdo nebere. No a právě zde se dostáváme k bodu proč a jak znárodnit ČEZ.

Převzetí vlastnictví státem

Když tedy chce ČEZ nový blok jaderné elektrárny, no tak proč ne. Tak ať se tedy vlastníci podělí přesně podle výše svého vlastnického podílu. Stát zaplatí 51 % nákladů a soukromí vlastníci přidají zbývajících 49%. A jedeme dál po starých kolejích.

Že na to nemají? No nevadí. Státní podíl se tak zvýší poměrem k celkové investici a ze soukromého podílu se přes noc stane skutečně minoritní podíl. Pokud podíl soukromých vlastníků klesne pod určitou hranici, může je majoritní vlastník – tedy stát – vyplatit bez ohledu na jejich vůli. Pokud se hranice nedosáhne, určitě má stát nástroje, jak soukromé vlastníky přesvědčit. Vydávání speciálních zákonů je běžnou praxí, tak proč to jednou neudělat pro ochranu strategického zájmu státu, to je skutečně větší důvod, než vyvlastnění pozemků pod dálnicí.

Nakonec už jen zbývá zrušit ČEZ, co by akciovou společnost a udělat z něj státní podnik. V čem je rozdíl? Cílem státního podniku není generování astronomických zisků stoupajících s každým rokem. Cílem státního podniku je naplňování záměrů státu. Neříkám elektřinu dotovat, ale nic nebrání tomu, aby byla pro odběratele v České republice za cenu výrobních a provozních nákladů.

Mj. o zisky v ČR nepřijdeme. ČEZ během svého rozpínání po Evropě rychlostí a rozsahem morové nákazy ve středověku již skoupil za hranicemi mnoho elektráren a sítí. To vše by pak spadalo pod státní podnik ČEZ a zisky ze zahraničí stejně jako zisky z prodeje elektřiny do Evropy by putovaly do České republiky do státního podniku, jehož jediným cílem je naplňovat zájmy a potřeby státu a jeho občanů.

A k čemu by to bylo dobré?

No, jednak by lidé v této zemi neplatili rozpínání ČEZu po světě, neposílali by 49% zisku soukromým vlastníkům, ale předně by se výrazně zvedla životní úroveň obyvatel ČR, aniž by to někoho něco stálo. Jak to? No, vezměte si k ruce krabici s různými účty a vyúčtováním. Nyní najděte roční vyúčtování za elektrickou energii včetně doplatku a teď to celé vydělte například dvěma. To sympatické číslo, na které koukáte, by při troše dobré vůle, mohlo vyjadřovat částku, kolik peněz tím konkrétně vy ušetříte.

Když se nyní vrátíme k úvodu tohoto článku. Jak nyní vnímáte slovo znárodnění? Jen tak na okraj, je to prakticky totéž, co slovo vyvlastnění, které v médiích vídáte a slýcháte jak na běžícím páse. Jen když někomu chcete šlápnout na kuří oko, tak hned vykřikuje, že je to znárodnění, že selhává demokracie.

Přátelé, demokracie, je vláda lidu. Demokracie není neřízený prostor pro neomezenou moc jednotlivců, ale zájem lidu, občanů, právo na dosažitelnost důstojného života, to je ta hlavní norma. A že pár multimiliardářů může přijít o svoji zlatou slepici, co již léta drží pod krkem? No a co. Jejich miliardy na úkor kvality lidského života většiny společnosti, to je neobhajitelné – na kapitál za tuto cenu nemá nikdo právo.

Podle mezinárodního práva má každý národ právo na sebeurčení. Už nastal čas určit, že prioritou jsou lidé – obyvatelé této země - nikoliv pár miliardářů s konexemi na vrcholnou politiku.