„Koncepce dnešní války se totálně změnila.“ Hlavně díky „neustálému zdokonalování úderných systémů“ už v letech „konfrontace mezi USA a SSSR“. Tak vznikla „situace, kdy úderné prostředky stojí víc, než samy cíle úderů“. Válka v dřívější podobě – „nasazující vyspělé technologie a armády na vysoké úrovni“ – „už tak není rentabilní“. Dnešní moderní armáda – za „agrese proti jakémukoli státu“ – už „za přiměřených nákladů není s to vyhrát“.
Faktické „ztráty (právě ekonomické) jsou tak velké, že se celý smysl války vytrácí“. To „ukázala už Jugoslávie“. „NATO tu neslo takové náklady, jakoby tu válku prohrálo. Příklad: chatrnou protivzdušnou obranu Jugoslávie nebyly s to zničit ani 2 tisíce křídlatých raket a 3 tisíce náletů vojenských vzdušných sil“.
Jediná „křídlatá raketa stála kolem miliónu dolarů“ – a „dneska asi kolem deseti miliónů“. „Obrněný transportér, zničený touto křídlatou raketou, kolem 300 tisíc“. „Válka se sice vyhrát dala, bilance vítězství však byla záporná.“
„Právě proto vznikla nová koncepce války – válka teroristická za pomoci laciné masové síly, najímané na místě a v okolních zemích. Tisíc nevycvičených ozbrojenců je levnější, než jediný voják, připravený použít soudobé válečné prostředky. Javelin (FGM-148 Javelin – americký přenosný protitankový komplex) stojí jako tisíc ozbrojenců. Tisíc ozbrojenců nadělá očividně větší škody, než nasazení takového komplexu.“
„Teroristické armády jsou laciné, masové, efektivní plus provést odvetný úder není jak. Poněvadž teroristická armáda nikomu nepatří, ani odvetný úder není komu zasadit. Principály takové armády, kteří ji sponzorují, sice zná každý, čistě formálně vzato však proti nim nic nemá.“
Nový, „teroristický“ typ války „sestává z několika komponent“ – „snížení životní úrovně zúčastněných zemí a inscenace ohnisek destabilizace, kde si lze opatřovat vzbouřence, vleklý konflikt umožňuje pronikat přes hranice a v rukou obyvatelstva jsou zbraně“. To vše „na hranicích země generuje trvalý zdroj vzbouřenců“. Zatímco „pokles životní úrovně v dotčených zemích“ navíc „snižuje i jejich hodnotu“. Tím snáz se „rozněcuje náboženská nebo etnická hysterie“, následovaná „sponzoringem a dodávkami zbraní“.
Právě Ukrajina podobnému scénáři „vyhovuje svými parametry i probíhajícím děním jako země, v níž lze takovou platformu připravit. Tak jako Sýrie. Že vzbouřenci nejsou s to vyhrát, je každému jasné. Cílem však není vyhrát. Tady je vítězstvím (cílem) – destabilizace, válka sama…U nás se zdrojem živé síly mohou stát gastarbeiteři i stále přibývající wahhábité. Wahhábismus je u nás bohužel na vzestupu. Je to směr, který neuznává půltóny, těm lidem skutečně nechybí odhodlání umírat. Obrovským rezervoárem potenciálního agresora budou naši militanti z Čečenska, vracející se ze Sýrie. O tom, že se tam připravují na válku tady, mluví zcela bez zábran.“
„Mnozí mi říkali, že u nás to, co v Sýrii, možné není, protože tu tak masový wahhábismus neexistuje. Na Ukrajině se však ukázalo, že válku lze rozpoutat velice rychle a s minimálními náklady. Záminka se dá najít vždycky. Ať už náboženská, etnická, ekonomická či jiná. Záminka je pokaždé jenom záminkou“ – „a své ´maso´ si najde vždycky.“
„Čím je teroristická válka“ – „na rozdíl od té standardní“ – „tak nebezpečná? Jestliže ve standardní válce bojuje armáda proti armádě, pak v teroristické - kde cílem není vítězství, ale válka sama – válčí ozbrojenci proti obyvatelstvu. A ubránit populaci před takovými ozbrojenci není s to žádná armáda na světě.“
„Mnozí se diví – proč syrská armáda, která už dosáhla stavu 600.000, není s to vyhrát? Armáda takovou válku vyhrát nemůže, ubránit všechny obydlené lokality najednou totiž nelze. Je-li (v klasické válce) frontou linie střetu, pak frontovou linií teroristické války je celé teritorium dané země.“ Jejím zadáním je „terorizovat místní populaci. Bez konfrontace s armádou se obejde, té se naopak snaží vyhnout. Cílem je – bezbranné obyvatelstvo.“
Právě Sýrie „ukázala zřetelně, že jedinou variantou obrany obydlených lokalit je domobrana“. Jen ta, „opírá-li se o armádu, je s to je ubránit“. Tedy „civilisté, z nichž většina sloužila v armádě (ač ani to není nezbytné) a kteří vědí, jak se s armádou v případě potřeby spojit. Velitelem je armádní důstojník. V aktivní službě nebo v záloze. Periodicky je svolává (znají se navzájem) a koordinuje. Žijí přitom běžným mírovým životem.“
„Domobrana nemá funkci armády zastavit protivníka na frontové linii.“ Tady je cílem „protivníka, který už pronikl, co možná rychle blokovat, zabránit jeho ´rozvinutí´ a ničit ho metodami protipartyzánského boje“. Zatímco „armáda zajišťuje podpůrnou palbu“(„neboť kapacity armádních sil jsou pochopitelně markantně větší“).
„Obyvatelstvo se samo organizovat není s to. Pod vedením armády (silových struktur) však ano. V tom je ten problém. Když už boje začaly, cokoli organizovat je pozdě.“ Už „není k dispozici čas, nezbytný k výcviku, koordinaci a vzájemné součinnosti s externím řízením (velením)“. A hlavně – „pokud se vzbouřenci už v obydlené lokalitě objevili, vybudovat domobranu už nedovolí. Stačí, aby se dali dohromady třeba jen dva – a snajper jednoho z nich hned odpraví. Tihle ozbrojenci se nikým nemazlí.“
Těm z nich, které „nežene ideologie“ („nejsou to wahhábité“), „jde o peníze“: „50 dolarů měsíčně, někomu 100 a 150 – to už je z říše snů“.
„Nejsem věštec“ – píše podplukovník v záloze – a nemohou proto tvrdit s jistotou, zda už ta hrozba visí i nad Ruskem. „Pravděpodobnost je však značná. Mám za to, že k tomu vše spěje. To, co se odehrává ve světě, ukazuje jasně, že válka už začala. Ano, světová válka. Události na Ukrajině hodnotím jako přípravnou etapu invaze.“
To, že „má Putin podporu 80 %“, na tom mění pramálo („podporu 80 % má i Asad“). Všechna „preventivní opatření“, podnikaná doposud, „jsou však naprosto neúčinná“. Ani v „Sýrii obyvatelstvo vzbouřence nepodporuje. Ti se obyvatelstva, zda je podporuje či ne, neptají, přicházejí je oloupit a vraždit. Nemají potřebu měnit mocenské špičky. Účelem není zemi dobýt. Podstatou teroristické války je zničit ji ekonomicky. Cílem války je chaos, a ne okupace. Teroristická válka je nejrychlejší a nejlacinější způsob, jak zemi zničit.“
„Počkat si, až Rusko zkolabuje samo, nikdo nechce, cílem je dosáhnout výsledku už teď.“
„Události na Ukrajině mně šokovaly ne až tak počtem obětí, jako svým realizovaným scénářem.“ Především ten „potvrzuje mé nejhorší obavy – příprava už je v plném proudu a pravděpodobnost rozpoutání teroristické války proti Rusku je značná.“
