„Zatímco západní média ho líčí jako skupinu džihádistů, odříkávajících Korán, Islámský stát v Iráku a Levantě zahájil ropnou válku o Irák,“ Poděsy „s Koránem v jedné“ - „a kalašnikovem v druhé ruce“ – však z ISIL dělají právě „jen atlantická média“.
Kdo totiž zažil jeho teror sám, nemá pochyb, že je to „privátní armáda žoldáků, posbíraná ze všech koutů Země a řízená americkými, francouzskými a saúdskými důstojníky“. Se zadáním „rozdělit region v zájmu snazší nadvlády koloniálních mocností“.
Mít ISIL za „ozbrojence víry“ brání poznání „temných materiálních zájmů, sledovaných jejich útokem“. Ta „verbež se však náboženstvím jen ohání“. Bulíkuje tím „zdání, že jejím zločinům žehná sám Alláh“.
„Atlantická média roní nad tisíci iráckých obětí krokodýlí slzy.“ „Lamentují i nad tím, jak konflikt dopadá na ceny ropy“. Za „barel vyrostla na 115 dolarů, tedy úroveň ze září 2013, už během pár dnů“.
„Trhy dostaly strach hlavně z bojů o rafinérii v Bajdží poblíž Tikrítu.“ Ta ovšem „vyrábí jen pro lokální spotřebu“. Tím rychleji tu hrozí „deficit paliva i proudu“. Ceny ropy „nerostou díky přerušení irácké produkce, nýbrž poruchám v dodávkách“. Za stávajícího „převisu nabídky jim to nevydrží“.
„Saúdská Arábie oznámila, že svou produkci markantně zvýší“ – a „kompenzuje tak dodávky, snížené následkem marketingového embarga ISIL“. „Experti jsou však skeptičtí“ - a „upozorňují, že království víc, než 10 miliónů barelů denně, jaktěživ neprodukovalo“.
„Atlantická média, popírající sponzoring NATO,“ se hemží „učenými výklady, jak ISIL z ničeho nic zbohatl dobytím ropných nalezišť“. Když došlo právě k tomu „v severní Sýrii, neráčila to zaznamenat“.
Teď téma, jež tehdy zatloukala, živí sama. Pod koberec tak už nelze zamést ani to, co je na něm nejchoulostivější: „Jak to, že ti teroristé jsou s to prodávat ropu na trzích, které monitoruje Washington?“
Když se v „březnu pokusili prodat ukořistěnou ropu libyjští separatisté z Benghází“, „tanker Morning Glory zadržela válečná flotila Spojených států a vrátila do Libye“. Dokáží-li „Fronta al-Nusrá a ISIL prodávat ropu na mezinárodním trhu“, musí mít proto „souhlas Washingtonu a konexe na přední ropné korporace“.
Světový kongres špiček ropného byznysu se shodou okolností konal právě v polovině června. Navzdory očekávání, že „řeč bude o Ukrajině, tu byly tématem Irák a Sýrie“. Včetně fakt dokládajících, že „ropa, uloupená Frontou al-Nusrá v Sýrii, se prodala přes Exxon-Mobil (Rockefellerovu firmu, vládnoucí Kataru), zatímco s tou od ISIL operuje Aramco (USA/Saúdská Arábie).“
A že „NATO za libyjského konfliktu zmocnilo Katar (tedy Exxon-Mobil) k prodeji ropy z ´území osvobozených al-Kájdou´.“
I „dnešní boje“ – „jako všechny na Středním východě ve 20. století“ – jsou tak „válkou mezi ropnými korporacemi“. „Fakt, že ISIL financuje Aramco, je vysvětlením, proč Saúdská Arábie tvrdí, že je s to kompenzovat pokles irácké produkce: království prostě jen vymění dodací doklady k uloupeným barelům a legalizuje je tím. Průlom, dosažený ISIL, je cestou k ovládnutí dvou hlavních ropovodů: toho z Banaysu, zásobujícího Sýrii, zatímco ten druhý dodává surovou ropu do tureckého přístavu Ceyhan. ´Islámský emirát´ první z nich přerušil, a způsobil jen další energetické potíže Sýrii, kdežto ten druhý nechal kupodivu v provozu.“
„To proto, že tento ropovod používá místní proizraelská vláda Kurdistánu, vyvážející ropu, již právě ukradla v Kirkúku.“ To s ní se „koordinuje i samotný útok ISIL“. Cílem je „roztrhnout Irák na tři menší státy“ - „podle mapy ´Velkého Středního východu´, sestavené roku 2001 štábem ozbrojených sil USA“. Ty „ji sice roku 2003 prosadit nedokázaly“, „roku 2007 ji však senátor Joe Biden protlačil Kongresem“.
„Kurdistán zahájil vývoz ropy z Kirkúku ropovodem, ovládaným ISIL. Během pár dnů dokázal v Ceyhanu naložit dva tankery, najaté Palmali Shipping & Agency JSC, společnosti turecko-azerského miliardáře Mubarize Gurbanoglu. Když ale Washingtonem nesvržená Malíkího vláda vydala nótu, jež tuto loupež odsuzuje, netroufla si inkriminovanou ropu koupit jediná z korporací, působících v Kurdistánu (Chevron, Hess, Total).“
Kurdistán proto „deklaroval, že je cargo ochoten prodat za poloviční cenu 57,5 dolarů za barel“. A „s požehnáním ISIL naložil další dva tankery“. Ropa z Kirkúku proudí do Ceyhanu dál. „Kurdistán a ISIL jsou přesvědčeny, že se kupec najde“ – s „narážkami na tu samou státní podporu: Izraele a Saúdské Arábie“.
„Potenciální rozpad Iráku na tři díly rozdá ropné karty nově. Tváří v tvář průlomu ISIL zredukovaly svůj personál všechny ropné korporace. Některé ještě víc, než ty ostatní: BP, Royal Dutch Shell (zaměstnávající Šajcha Moaze Chatíba, geologa a bývalého předsedu ´Syrské národní koalice´), Türkiye Petrolleri Anonim Ortakligi (TPAO) a čínské společnosti (PetroChina, Sinopec a CNOOC).“
„Poraženými jsou tak Británie, Turecko a hlavně Čína, jež byly největšími zákazníky Iráku. Vyhrály Spojené státy, Izrael a Saúdská Arábie.“
„To, co je v banku, tak s bojem za ´pravý islám´ nijak nesouvisí.“
Stará přísloví už nestačí. Dnešní panorama je bohatší. Kdo lže – nonstop a en gros - ten nejen krade, ale i vraždí. Nonstop a en gros. Sám - i prackami teroristické chátry. Té samé, s níž simuluje globální válku.
Lže, krade a vraždí – v temném materiálním zájmu.
Kompars mu dělají kariéry - spojenecké věrnosti.
