To co se ale děje při přípravě a organizaci sportovních akcí na té nejvyšší úrovni je jen velký tanec miliard a politiky a jednou se musí zaseknout a skončit. Kam až chceme náklady na sportovní události vyšplhat? Do jakých megalomanských výšin a zaslouží si to ten sport vůbec? Sport si samozřejmě zaslouží podporu od státu v každé zemi, ale ta podpora by měla být koncipována úplně jinak, než je to v současné době k vidění.
Z čísel, které teď pro příklad uvedu je zřejmé, že se někteří státníci a představitelé sportovních asociací předhánějí v tom, jak je kdo „bohatý“ a co si všechno může dovolit. Kolik stojí mistrovství světa v kopané od roku 2006?
2006 Německo – 5 miliard dolarů
2010 Jihoafrická republika – 5 miliard dolarů
2014 Brazílie – 14 miliard dolarů (původní odhad necelé 2 miliardy)
2018 Rusko – předpokládané náklady 20 miliard dolarů (původní odhad 8 miliard)
2022 Katar – odhadované náklady 200 miliard dolarů
Z těch čísel je patrné, že místo toho, aby se směřovalo k mnohem limitovanějším ambicím a nacházeli jsme se v bodě obratu, co se týče historie těchto megaakcí, což prohlásil sportovní ekonom Wolgang Maennig, který působí na hamburské univerzitě, předvádějí někteří před celým světem, že na nějakou tu miliardu nehledí.
Celý svět trápí mnohem důležitější věci než financování takovýchto akcí a určitě by se ty prostředky daly použít někde jinde, ale lobby nadnárodních společností v dnešním globálním světě válcují všechno kolem sebe hlava nehlava. Jsem přesvědčen, že to není ta správná cesta a to jak pro sport, tak také pro život jako takový.
