"Skutečnému úřednímu rozhodnutí předchází bezpočet drobných šetření a úvah, vyžaduje léta práce nejlepších úředníků, a to i tehdy, jestliže ti úředníci hned od počátku znají konečné rozhodnutí. A existuje vůbec nějaké konečné rozhodnutí? Od toho jsou tu kontrolní úřady, aby k němu nedošlo," popisuje Kafka absurdní byrokratický svět, k němuž nás chce nyní přiblížit vládní koalice.
Nevěřte tomu, že zákon o státní službě je produkt okurkové sezóny. Opozice nechce obstruovat, aby si jí o prázdninách někdo všiml. Sobotkova vláda se naopak snaží využít prázdninové nepozornosti vůči politice, aby prosadila zákon, který na mnoho let změní hlavní úřady a výkon státní moci. Heslo je jednoduché a nepřekvapuje, že se jím řídí levicová vláda: "Všechna moc našim byrokratům."
Představme si prvoligové fotbalové mužstvo. Trenér by jednou určil kapitána, rovnou na sedm let, ten by pak vybral sám hráče, taky na sedm let. Kdyby se někdo zranil, nahradil by ho někdo z lavičky, kde by taky byli hráči dosazení kapitánem (na doživotí).
Nikdo by nesměl odnikud přestoupit, mužstvo by hrálo pořád jen se svými hráči bez ohledu na to, jakou mají formu. Trenér by občas mohl říci něco k taktice, ale protože o hráčích rozhoduje kapitán, záleželo by stejně na něm, co mužstvo udělá. Jak by se vám takový fotbal líbil?
Fotbalisté by nebyli motivovaní, ztratila by se otevřenost, soutěživost, nikdo by na ně nemohl, ani majitel klubu, ani trenér. Zdá se vám, že to není možné, že by takové mužstvo hrálo špatně a rychle sestoupilo? Určitě ano. Ale přesně takový model nachystaly strany vládní koalice pro státní správu. Neocitáme se však v ději půvabné fotbalové knížky Eduarda Basse, ale bohužel zpřítomňujeme literární svět jiného pražského rodáka Franze Kafky. Nepropustná navzájem se podporující byrokracie, lidé titulující se navzájem jako ve filmech pro pamětníky, zabetonovaní ve svých pozicích, nedostižní, neohrozitelní, uzavření v koloběhu byrokratického incestu.
Ideologové nepřemýšlejí, ale hlásají své "pravdy". Občas se trefí do obecné nálady. Premiér Sobotka s ministrem Dienstbierem (myslím, že už nikdo víc zákon v této podobě opravdu nechce) opakují mantru "odpolitizování státní správy", jako by to samo o sobě stačilo.
Státní byrokracie tu není od toho, aby byla. Úředníci tu nejsou proto, aby byli chráněni před "zlými" politiky. Jsou-li totiž dokonale chráněni před politiky, jsou také chráněni před občany. Jenomže smyslem státní správy naopak je služba občanům. Žádný jiný, "vyšší" důvod existence státní byrokracie nemá.
Premiér Sobotka se za pomoci hnutí ANO a lidovců (které ovšem musíme omluvit, protože ostatní strany si ještě nevšimly, že jsou s nimi ve vládě) rozhodl vytvořit stát ve státě. Do úřadů na ministerstvech, ale ani do nezávislých institucí, které zřizuje stát, se na vedoucí místa nedostane žádný odborník zvenku. Ani z akademické sféry, ani ze soukromého prostředí. Úředníci budou vybírat úředníky, budou se dokonce navzájem zkoušet a hodnotit, nikdo jiný do toho nebude mluvit. Koho jednou do státní správy současná koalice dosadí, ten tam bude vládnout minimálně čtrnáct let a fakticky řídit chod státu, ať si občané volí, koho chtějí.
Nikdo se nemůže divit těm politikům, kteří ještě neztratili zdravý rozum a odpovědnost, že tomu chtějí zabránit. Nikoli zákonu o státní službě, ale této podobě zákona připravené levicovou částí vládní koalice.
Cíl služebního zákona musí být přece přesně opačný. Ne zabetonování státní správy, ale otevření se úřadů lidem zvenku, perspektiva pro šikovné a vzdělané mladé lidi ve službě státu, možnost profesního růstu schopných úředníků, dobrá služba úřadů pro občany.
Sobotkova vláda uzavírá byrokracii do chráněného prostoru a tím odcizuje stát občanům. Nemůže po nás chtít, abychom jí v tom sekundovali. Možná si myslí, že tím budou něco v budoucnu ovládat. Třeba ano. Špatné mužstvo, které sestupuje každý rok o jednu soutěž dolů. S ním bude ale klesat i výkon státu a kvalita jeho administrativy. Je to neodpovědné a je na nás všech, abychom jim to nedovolili.
prof. Petr Fiala
předseda strany
