Díky 17 hlasům sociálních demokratů ale „nechtěně” kývla i na Urbanův pozměňovací návrh, který snižuje spotřební daň u pohonných hmot. Ano, nešálí vás smysly, skutečně „nechtěně“. Tak to alespoň proklamuje předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.
Pozoruji předsedu Hamáčka, jak zcela jasně ohýbá zákon o jednacím řádu Sněmovny. Ten dnes ráno uvedl s odkazem na sněmovní legislativu, že k projednávanému bodu nelze otevřít rozpravu, a proto umožnil vystoupení pouze zákonodárcům s přednostním právem. Tady je vidět, čeho všeho se v české demokracii můžeme dočkat – ve středu otevře rozpravu a dnes to popírá? Samozřejmě koaliční partneři ANO a KDU-ČSL stále mlčí a vyčkávají, nevím, jestli jako ovce nebo jako ryby.
Pro dotvoření kontextu je nutné zmínit, že Sobotka uvedl, že řada poslanců jeho strany byla „zcela dezorientována“ a hlasovala proto zmatečným způsobem, i když se věc probírala v úterý na klubu. Část poslanců ČSSD podle něj na schůzi klubu nebyla. A to má být omluva takového jednání? Jak by dopadl běžný zaměstnanec, který by nedával na poradě pozor nebo by tam vůbec nebyl? Odpověď všichni jistě znáte.
Pokud se tedy někdo spletl (což je pro mě naprosto nepochopitelné), tak přece stačí, aby zákon postoupil do Senátu, který vlastní iniciativou navrhne tu správnou úpravu, jež Sněmovna jistě schválí. V té chvíli jistě již poslanci ze sociální demokracie nebudou pomýleni nebo již aspoň budou vědět, o čem hlasují. Přece kvůli tomu, že někdo nechce přiznat chybu, nemůžeme znásilnit jeden ze základních zákonů. Možná senátoři jsou ještě méně poslušní nebo více dezorientováni než jsou sociálně demokratičtí poslanci.
Již je ale úplně jedno jak to všechno dopadne, jak říká jedno přísloví „smrad již zůstane“. Můžeme to ale také brát jako negativní příklad pro občany, jak se bránit v případě potřeby. Když někdo například pojede rychle, stačí říct: „Já se zmýlil, nevěděl jsem, že se v obci skutečně jezdí 50,“ nebo „Nevěděl jsem, že se na červenou se musí zastavit“. Tím pádem bude vše smeteno ze stolu? S takovým přístupem by to naše společnost daleko nedotáhla, kde to pak vše může skončit? Nedivme se potom mladým lidem, že si neváží nejen politiků, ale že také nechtějí respektovat zákon, když ho nedodržují naši zákonodárci.
