Děkuji. Já připomenu to, co jsem říkal minule, že tady proberu čtyři takové body, které budou demonstrovat, jak příprava zákona o státní službě i v posledních letech byla obtížná a je obtížná i v současnosti. Mluvil jsem o prvním bodu, a to je, co se dělo při přípravě zákona za Rusnokovy vlády. Nyní mi dovolte, abych ukázal, že ani názory, které se týkají struktur blízké dnešní koalici a názory pravděpodobně uvnitř současné koalice, nejsou tak jednoznačné, jak by se zdálo z některých vyjádření.
Já bych si dovolil připomenout vyjádření pana ministra Dienstbiera, která zazněla opakovaně, některá z nich opravdu několikrát ve včerejších Událostech, komentářích na programu České televize 24. Ten program, jestli jste ho neviděli, tak se týkal kultury politické komunikace a vůbec politiky vůbec v naší době a vystupoval tam za koalici právě pan ministr Dienstbier a prohlásil - proti němu tedy seděl pan poslanec Benda a z dálky to komentoval bývalý senátor pan Daniel Kroupa. No a pan ministr Dienstbier na podporu toho, jaké jsou poměry v současné politice špatné a jak to špatné dělá opozice, říkal zhruba asi tohle - vše se týká samozřejmě zákona o státní službě - problém generálního ředitelství, který opozice zvedla, je totální nesmysl. Dále říkal, že problém v super úřadu, rovněž se kterým má opozice problém, je absurdní. Absurdní - tečka. Žádné další komentáře. No, a to, co mě obzvlášť fascinovalo, bylo vyhlášení, které už se opakovalo po včerejším dopoledni nebo během dne ho už natočila televize, a to, že pan ministr Dienstbier tvrdil: musíme zjistit, zda obstrukce nejsou samoúčelné. Já musím konstatovat pro pana nepřítomného ministra Dienstbiera, že výhrady opozice opravdu nejsou samoúčelné.
My jsme prostě přesvědčeni, zrovna tak, jako koalice je přesvědčena, že její verze je správná, takže některé zásady z našeho pohledu jsou prostě špatné, devastující a pro budoucnost tohoto národa a naší politiky velmi nebezpečné a jsou to právě ty věci, které my jsme společně jako TOP 09 s ODS dali na papír ve čtyřech bodech a byli bychom velmi rádi, aby se o nich dále jednalo. A to, že to nejsou totální nesmysly . . .
Děkuji. Já se budu snažit, aby výtka nepřišla do středu a nespadla na mě a budu mluvit - budu se snažit mluvit tedy tak, abych zaujal. To, co tady chci říct a ocitovat, je vyjádření ke služebnímu zákonu, které pochází z konce ledna letošního roku.
Je ze struktury, která se jmenuje Good Gowerment. Je to občanská iniciativa, která má blízko k uskupení jako je Nadační fond proti korupci či uskupení Rekonstrukce státu. Předsedou dozorčí rady této organizace a v tom, co budu citovat, mluvčí této organizace je Lukáš Vágenknecht. Jestli ho neznáte, je to významná figura současné koalice, první náměstek ministra financí, který nastoupil do své funkce v únoru, čili těsně poté, co článek byl v Lidových novinách publikován.
Jen něco o organizaci Good Gowerment. Ocituji z veřejně přístupných materiálů, jaká je vize této struktury. Zodpovědnost za zlepšení kvality demokracie a právního státu v naší zemi je věcí každého občana. Jsme občanským sdružením, jehož cílem je posílit kvalitu veřejné správy a legislativy v České republice. Prosazujeme zásady a principy dobré praxe ve veřejné správě založené na mezinárodních standardech.
Centrum off exelence for Good Gowerment je nezávislým a nestranickým finktankem, který se zaměřuje na výzkum, vzdělávání a policy advokacy v oblasti dobré praxe při utváření a správě věcí veřejných v duchu demokratického právního státu. Chceme zvyšovat obecné i odborné povědomí o veřejné správě v demokraticko správních hodnotách ve společnosti a aktivně vstupovat do jejich tvorby. Spolupracujeme s experty z praxe, kteří získali své odborné znalosti jak v České republice, tak v zahraničí. Vytváříme most mezi českou praxí a zkušenostmi z mezinárodních institucí, které upravujeme pro potřeby české veřejné správy. Tedy věci, které můžeme všichni považovat za pozitivní a myslím si, že bychom se na nich docela dobře shodli.
Podívejme se tedy, co píše o těch věcech, které se týkají zákona o státní správě, pan Lukáš Vágenknecht 30.1.1014 a co píše ve smyslu názorů, které označil pan ministr Jiří Dientsbier včera za totální nesmysly. Cituji z článku:
Služební zákon se stal hitem posledních dnů. Z debaty ve Sněmovně by se mohlo zdát, že jeho alfou a omegou je zrušení lustrací. Upozorňuji, že jde o citát z konce ledna, kdy toto téma bylo velmi diskutováno. Podmínkou prezidenta pro jmenování vlády mohlo dojít k upozadění skutečné podstaty služebního zákona, po vstupu České republiky do EU druhé nejzásadnější změny ve správě státu. Služební zákon je velkým Bohem českých politiků, čekáme na něj již 25 let. Doufáme, že přispěje ke zkvalitnění státní správy. Jak toho zkvalitnění dosáhnout? Nejčastější odpovědí je, že státní správu musíme odpolitizovat. Není to ale demagogie, politici nebudou mít vliv na chod správních úřadů, místo nich budou rozhodovat superúředníci, ale nebudou to přece oni superúředníci, kdo budou jmenováni politickým ředitelem státní služby? Ono to přece ani jinak nejde, jedině, že bychom úředníky volili v referendu napřímo. Odpolitizováni je líbivý protimluv, zejména pro společnost, která ztratila v politiky důvěru. Demokracie však bez politiků nemůže existovat, k čemu by jinak byly volby? Již prezident Masaryk říkal, že pokud má demokracie své nedostatky, máme překonávat ty nedostatky, ale ne demokracii. Předáním moci malé skupince nevolených úředníků nedostatky neřešíme, naopak se odkláníme od demokracie k technokracii.
Jen připomínám, že je to doplněk k tomu, co včera říkal pan ministr Dientsbier. Problém generálního ředitelství je totální nesmysl, mluvit o superúřadu je absurdní. Jak je vidět, ne všichni, ani ti, kteří jsou součástí dnešní koalice, tento názor mají podobně jako ho má pravicová opozice.
Budu pokračovat v citaci článku z Lidových novin. Státní správa bude kvalitnější pouze pokud se zaměříme na řešení jejích nedostatků. Česká státní správa není zpolitizovaná, ale zprivatizovaná. Přenesením pravomocí z politiků na superúředníky tento problém nevyřešíme. Loutkáři a kmotři budou tahat za provázky dále.
Dodám k tomu, že možná jen se trochu změní ti, kteří jsou v těchto pozicích loutkářů a kmotrů tak, až bude státní správa jednobarevně obsazena, jak to stávající návrh, který tady tolik pan ministr Dientsbier podporuje, zakládá. Pan Lukáš Vágenknecht pokračoval dále. Učit bychom se měli v zahraničí. Služební zákon i navrhovaná novela pana poslance Tejce se inspirovaly ve Francii. Na každém ministerstvu má být jeden superúředník - státní tajemník. Měla by pro nás být vzorem právě Francie? Podíváme-li se na žebříčky konkurenceschopnosti, začneme velmi pochybovat. Ještě více pokrčíme rameny, když si uvědomíme, že Francie je poloprezidentský systém. Je rozverná Francie opravdu symbolem řádu a pořádku, který nám tolik chybí? V České republice máme parlamentní demokracii s poměrným volením systémem. Nemíchejme jablka s hruškami a inspirujme se u zemí, které mají podobný systém. Např. v Německu neexistují žádní superúředníci. Na každém ministerstvu je více státních tajemníků (našich náměstků), kteří si dělí práci podle své odbornosti. Tyto náměstky řídí ministr a ne superúředník bez demokratické legitimity. Navíc tam platí jasná pravidla. Státním tajemníkem se může stát pouze zkušený úředník a není možné, aby si ministři vodili na ministerstva své kamarády.
Druhým příkladem může být Nizozemsko, kde je ministr top managerem úřadu.
Tady je jasné, že významný člen současné koalice pan první náměstek ministra financí má zcela odlišný názor proti tomu, co je tady předloženo. A jak se tedy může někdo z koalice - abych necitoval po desáté pana ministra Dienstbiera - divit tomu, že opozice má v této věci jiný názor? Je to názor, který je podle nás velmi legitimní, zasluhuje diskusi a zasluhuje hledat nějaký průnik toho, jak nezpůsobit něco, co by po dalších volbách nebo po post dalších volbách, až dojde jednou k výměně politických garnitur, bylo to rušeno a začínalo se od začátku, jako jsme toho svědky v některých věcech dnes.
Ještě dokončím citát. Jakýkoli služební zákon - říká Lukáš Vágenknecht - státní správu samu o sobě nezkvalitní.
Naopak špatný služební zákon může současný stav zhoršit. Nemůžeme jít z jednoho extrému do druhého a namísto nepotismem ničené české státní správy přejít k technokratickému superúředníkovi, postaveném na poloprezidentském systému, který u nás nemáme. Podepsán Lukáš Wagenknecht, předseda think tanku Good Governance 30. 1. letošního roku těsně před tím, než se stal součástí dnešní koaliční širší vládní garnitury.
Dovolil bych si ještě něco říci o struktuře Good Governance, aby bylo jasné, že se jedná o strukturu, ke které nemá současná koalice nijak daleko. Good Governance pořádala v minulém roce, a to v říjnu 2013, konferenci, která byla věnována právě české společnosti a tomu, že dobré vládnutí nepřichází samozřejmě.
Oznámení konference říkalo, že vyvíjela-li se česká společnost za posledních 20 let více než bouřlivě, neméně dynamicky by se mělo také rozvíjet spravování náležitostí její země, zejména pokud se jedná o správu věcí veřejných. V úzké provázanosti s pokračujícím rozvojem občanské společnosti, s boomem techniky digitálního věku, v rozšiřujícím se geopolitickém kontextu rozvoje lze sledovat i sílící potřebu modernizace a rozvíjení řádné správy státu.
Myslím si, že lze shrnout tu řádnou správu mj. i do myšlenky, že do řádné správy patří také řádná diskuse o věcech a hledání konsensuálních postupů, které, když už jsem citoval, jak funguje německá státní správa, tak mj. kultura v Německu je založena, podobně jako v citovaném Holandsku, na vysoké míře konsensů a nikoli na tom, že současná vládní garnitura nebo jakákoli vládní garnitura protlačí zcela brutálním způsobem své myšlenky a bude se je snažit zafixovat na velmi dlouhou dobu.
Že Good Governance není nějaká organizace, která se rodí a umírá a má jepičí život, lze demonstrovat na seznamu řečníků, kteří byli na této konferenci a kteří jsou jistě důvěryhodné osoby, nejenom pro národ, ale jistě i jmenovitě pro současnou koalici. Na této konferenci vystupoval Vladimír Špidla, předseda Evropského hnutí, které má blízko k Good Governance. Charakterizoval klesající konkurenceschopnost České republiky, provázenou nedostatečnou, ba absentující dlouhodobou strategií země. Prohlásil: ČR není schopna sledovat žádnou dlouhodobou strategii. Neexistuje žádná česká politika, která by byla koncepční a to v žádném ze svých subsystémů. Konkrétním příkladem je platný, ale neúčinný zákon o státní službě, který je nahrazován nepovedenými, nekvalitními, narychlo šitými a nefunkčními řešeními. Důsledkem toho je, že operační úroveň správy je politická, nikoliv odborná a koncepční. Zároveň fakt, že strategické otázky se řeší mocensky a nikoliv v politické debatě, k budování dobrého vládnutí.
Dalším řečníkem na této konferenci byl již zmiňovaný Lukáš Wagenknecht. Jeho vystoupení nebudu dále rozvíjet.
Na konferenci vystoupil Edvard Outrata, emeritní místopředseda Senátu, a zasadil kontext dobrého vládnutí do historického exkurzu. S historickým ustavením a vykonáváním veřejné správy během 19. století postupně vykrystalizovalo i vědomí odlišné povahy politiky, tj. politiků, a správy, tj. úřednictva. Hlavním důvodem odlišení politiků a úředníků je, že obě skupiny reprezentují dvě odlišné součásti fungování státu, a proto musejí být vybaveni odlišnými dovednostmi a kompetencemi. Nezájem o oddělení politiky a správy, patrný v českém kontextu již od počátku 90. let, vede ke snížení kvality správy. U nás v současnosti neexistuje rozdíl mezi politiky v exekutivě a státními úředníky v exekutivě. Česká veřejnost se věnuje spíše negativním jevům nefunkčnosti správy státu než jejím systémovým změnám a adekvátním rozsahem s tím spojených kompetencí.
Znovu nás to vrací k problému, proč pravicová opozice kritizuje superúřad, kritizuje velmi úzkou provázanost úřadu vlády a generálního ředitelství navrhované státní správy, a proč kritizujeme zejména způsob, jakým mají být místa ve státní správě obsazena, jak rychle se to má odehrát a na jak dlouho se má celý nový stav u nás zafixovat.
Abych tady nezdržoval dlouho, ještě ocituji posledního řečníka, který má blízko ke Good Governance, známého Davida Ondračku, ředitele pobočky České Transparency International, jak ho jistě všichni dobře znáte.
David Ondračka vidí jako zásadní problém, že po 23 letech chybí České republice představa o tom, kam tato společnost má a chce směřovat. Současnou situaci charakterizoval bonmotem jako "rozbitou společnost a nemocnou politiku". Na příkladu Rekonstrukce státu prezentoval možnosti neziskového sektoru pro prosazování principů dobrého vládnutí. Podotkl, že přestože se koncept dobrého vládnutí v české kotlině prozatím neuchytil, upozorňování na negativa je prvním, důležitým krokem. Kauza politických trafik přinesla kvalitativní posun. Existence vnějšího tlaku na problém nominace politiků do státních firem může přispět ke změně zavedené netransparentní praxe.
Ještě jednou opakuji, pokud jste nedávali na poslední větu pozor. Existence vnějšího tlaku na problém nominace politiků do státních firem může přispět ke změně zavedené netransparentní praxe.
Myslím si, že po téměř tři čtvrtě roce od tohoto vystoupení Davida Ondračky jsem byli svědky, jakým způsobem se dnes znovu obsazují různé funkce ve státních firmách a jak tam různé současní politici dosazují lidi sobě blízké, přestože Transparency International a celá iniciativa rekonstrukci státu byla věc, ke které se současná koalice hlásila a s kterou spolupracovala a byla připravena udělat zákon o státní službě tak, aby vyhovoval.
A když už jsem zakončil Davidem Ondračkou, tak mi dovolte, abych přešel ke třetímu bodu svého vystoupení, který reprezentuje právě stanovisko rekonstrukce státu k novele služebního zákona. Dostáváme se z minulého období z roku 2013 a začátku roku 2014 k aktuálním dnům. Myslím si, že vyjádření rekonstrukce státu k novele služebního zákona jste všichni jako poslanci dostali. Je datováno 15. 7., čili zhruba dva týdny zpátky.
A v průvodním dopisu se píše. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Členové platformy Rekonstrukce státu si vám dovolují v příloze zaslat vyjádření k navrhované novele služebního zákona ve znění schváleném ústavněprávním výborem. Jsme si vědomi potřeby přijetí služebního zákona v souvislosti se závazky vůči Evropské unii, na druhou stranu kvůli nestandardnímu legislativnímu procesu, prosím opakuji, nestandardnímu legislativnímu procesu, čili není to něco, co by si vymýšlela zlá a nepřátelská opozice, tak kvůli nestandardnímu legislativnímu procesu hrozí, že zákon bude nutné brzy novelizovat. A pracovní skupina Rekonstrukce státu hodnotí tento návrh vzhledem k uvedenému neutrálně a poukazuje na potřebu jeho následného dopracování. Já jenom připomínám, že jsem se připojil k těm, kteří navrhovali, aby zákon byl vrácen do druhého čtení, aby se o něm ještě jednou diskutovalo, hledalo se, tak jak je to zvykem v Německu a v Holandsku, hledal se kompromis odpovídající současnému poměru mezi koalicí a opozicí, ale aspoň nějaký konsenzus, a aby to nebyl jednostranný diktát, o kterém sice tvrdí koalice, že tím, že ho opozice kritizuje, tak vytváří nesmysly, ale který i jiní lidé než opoziční považují za zákon, který je špatný.
Já si ještě dovolím citovat dále z toho stanoviska Rekonstrukce státu, protože je ho potřeba připomenout, ono se tady o něm už mluvilo, ale byl ten dopis zameten tak trošku pod stůl s tím, že Rekonstrukce státu je neuchopitelná instituce, a má různé názory, a lze vidět názory různé. Tak tady to stanovisko bylo za Rekonstrukci státu poměrně jednoznačné a bylo podepsáno mimo jiné již citovaným Davidem Ondračkou. Rekonstrukce státu porovnala návrh komplexního pozměňovacího návrhu novely služebního zákona s parametry v prohlášení o podpoře rekonstrukce státu. Komentář návrhu byl podkladem také pro kulatý stůl za účasti oponentů se zkušenostmi z veřejné správy a členů pracovní skupiny Rekonstrukce státu, který přispěl ke zformulování hodnocení pozměňovacího návrhu. Pracovní skupina státu ve shodě s oponenty došla k závěru, že návrh zákona v předložené podobě nemůže zajistit profesionalizaci státní správy, tedy ten stav, o kterém já jsem říkal ve středu na začátku tohoto vystoupení, že ho pokládám za ještě podstatně důležitější než odpolitizování státní správy. Prostě proto, že profesionalita některých našich úředníků opravdu neodpovídá tomu, že to mají být špičkoví odborníci na ministerských úřadech, kteří formují v jednotlivých resortech věci tak, aby se v této zemi dobře rozvíjely, ať jsou myšleny pravicově nebo ne.
Dál pokračuji v citátu z toho stanoviska Rekonstrukce státu: Návrh bohužel neodpovídá řadě parametrů a principů obsažených v prohlášení o podpoře rekonstrukce státu tak, jak podrobně zdůvodňujeme níže, zejména pokud jde o stabilitu a otevřenost státní správy. Další část zásadních parametrů, jako například je právní úprava whistleblowingu nelze hodnotit, neboť mají být upraveny až podzákonným předpisem, což považujeme za nevhodné a neodůvodněné i vzhledem k tomu, v jakém detailu se návrh věnuje například titulování státních úředníků, či sladění pracovního a osobního života.
Zásadní problém představuje otázka odměňování, s jejíž větší reformou autoři počítají až v horizontu dvou let. I kdybychom optimisticky předpokládali, že ke kvalitní novelizaci skutečně dojde, dočasný model odměňovaní snižuje finanční ohodnocení mladých lidí s vysokoškolským vzděláním, jelikož se ruší rozpětí ve stupních, a je kladen důraz pouze na senioritu. Tím bude státní správa finančně ještě méně atraktivní pro mladé lidi. Zároveň návrh prakticky uzavírá vstup do státní správy zkušeným profesionálům a odborníkům z jiných sektorů. Noví úředníci budou smět vystupovat pouze na pozici referenta a vedoucího oddělení, a to včetně bývalých úředníků, kteří odešli do evropských či mezinárodních institucí s výjimkou Evropské komise. Navíc v průběhu prvního roku mají proběhnout výběrová řízení na místa nadřízených. Vybírat se tak bude jen ze stávajících úředníků bez nového nastavení odměňování. Hrozí tak formalistická realizace těchto výběrových řízení, a je ohrožena implementace zákona.
Návrh rezignuje na reformu systematizace. Ani nová systematizace není podložena žádným auditem agend ani obdobnou analýzou. Návrh nezajistí podmínky pro splnění deklarovaného cíle zvýšení efektivity výkonu státní správy, její stability a profesionality, spíše ji konzervuje.
Rychlost přijímání zákona jde na úkor jeho kvality a dlouhodobé udržitelnosti. Je reálnou hrozbou, že zákon bude brzy novelizován. Návrh komplexní novely je připravován bez zapojení opozice. Prosím, říká David Ondračka, znovu opakuji, návrh komplexní novely je připravován bez zapojení opozice. Nedochází k širší odborné debatě, pouze ke konzultaci s vybranými skupinami. Takto systémová a zásadní právní norma by měla projít standardním legislativním procesem včetně věcného záměru, zhodnocení dopadu regulace a vnějšího připomínkového řízení.
Chybí také finanční analýza dopadů. Návrh komplexního pozměňovacího návrhu není doprovázen změnovým zákonem, který má být teprve připraven. Tolik tedy mimo jiné Transparency International a David Ondračka.
Já bych rád zdůraznil, že tato třetí část mého vystoupení neměla být propagací Transparency International. My samozřejmě máme řadu výhrad k činnosti této organizace a k určitému nátlaku, který dělala. Řadu věcí, které ta organizace zmiňovala, bychom také diskutovali a ne ve všem bychom se shodli, ale v podstatě celý ten princip, který je tady popisován, demonstruje to, že opozice má pravdu, že prostě vyhlášení pana ministra Dienstbiera, které jsem tady citoval, že všechno je nesmysl, že opozice je podezřelá z toho, že jedná účelově, tak prostě není pravdou, a je to další ze sady názorů, který to dokladuje.
Dámy a pánové, já se omlouvám, že hovořím tak dlouze. Není to jenom z toho důvodu, že tady chceme obstruovat, ale je to z důvodu, že prostě pokládáme tu věc za mimořádně vážnou, a také obstrukce ze strany současné opozice nejsou žádným běžně používaným nástrojem.
Na závěr svého vystoupení, ve svém čtvrtém bodu, který bude už opravdu jenom stručný, tak řeknu poslední argument, který mně přišel z té aktuální historie velmi zajímavý až tak, že stojí za to, aby se tady demonstroval, a aby se ukázalo, že opravdu s tím odpolitizováním je to tak, že to projednávání poněkud násilného charakteru tady v Poslanecké sněmovně není tentokrát samoúčelné ze strany opozice, ale je možná trochu samoúčelné ze strany koalice, která se rozhodla, že všechno to, co chce opozice doplnit, a co kritizuje, že prostě převálcuje a udělá si to podle svého.
Ten poslední citát bude ze 17. 7., tedy minulého čtvrtka, a to z Mladé fronty Dnes, prezentované autorem Václavem Dolejším, který poměrně dlouze z různých zdrojů včetně koaličních popisuje, co se dělo za zavřenými dveřmi, pokud šlo o výběr eurokomisaře za Českou republiku. A protože už dneska víme, že byla vybrána paní ministryně Jourová a bude jistě dobrou reprezentantkou a jest jí k tomu poblahopřát - což tímto si dovolím učinit, protože jsem k tomu ještě neměl příležitost - tak to už tady dál nebudu rozebírat, jak se to jednání odehrávalo, je to uzavřená záležitost. Ale poslední glosa Václava Dolejšího se týká právě zákona o státní službě. A ta je velmi krátká.
Píše: "Vraťme se však ještě k úternímu domácímu jednání. Vyjednávači údajně, tedy podle Mladé fronty Dnes, zkoušeli i politický obchod. Jedna strana získá eurokomisaře, druhá oplátkou budoucí post šéfa státní služby." Já myslím, že to nepotřebuje žádný další komentář, venkoncem ten komentář učinil už pan předseda ODS Fiala a je i v článku Václava Dolejšího zaznamenán a stojí za to ho také zopakovat.
Petr Fiala říká: "To jasně ukazuje, že pro vládní strany jsou důležitější posty pro vlastní členy než zájmy českých občanů. Koalice nás již několik měsíců ujišťuje, že v evropských otázkách bude postupovat jednotně a vždy v zájmu Česka, ale nedělá to," jak říká Petr Fiala.
Dámy a pánové, omlouvám se za to, že jsem tady vystupoval tak dlouho. Zase tak často ve sněmovně nediskutuji a vystupuji spíše k otázkám zdravotnickým, ale toto jsem si opravdu nemohl odpustit. Zvláště v kontextu s tím, o čem jsem tady mluvil dnes na začátku, že významný činitel opozice říká, že problémy, které máme s generálním ředitelem, jsou totálním nesmyslem, že mluvit o superúřadu je absurdní a že obstrukce opozice jsou pravděpodobně samoúčelné. Snažil jsem se vás přesvědčit, že nic z toho není pravda a velmi vám děkuji za vaši dlouhodobou pozornost. Nashledanou. (Potlesk z lavic napravo.)
