Před pár dny mne šokovalo vyjádření bývalého zaměstnance CIA Herberta E. Meyera, ve kterém veřejně volá po odstranění Putina- po dobrém, po zlém a třeba i vraždou. Je prý hrozbou pro světový mír. Když se to tak vezme, tak Putin pro něco hrozbou je, ale světový mír to není. Je to prezident, kterého si Rusové zvolili v lidovém hlasování. Bez podvodů, které známe třeba z první volby Bushe mladšího (Bush mladší tehdy soupeřil s Al Gorovi a přesto, že Al Gore dostal více hlasů, prezidentem se stal Bush díky čachrům s volebními seznamy na Floridě, kde byl guvernérem jeho bratr Jeb). Západ tleskal, když Boris Jelcin dal armádě rozstřílet v roce 1993 ruský parlament v Moskvě  a porušoval všechny demokratické principy včetně těch, ke kterým se USA oficiálně hlásí. Přesto se trnem v oku USA nestal Jelcin, ale Putin, který se striktně drží platné ruské ústavy (nebo právě proto?). Skandální je příprava zákona 2277, který je detailně zaměřen na vytvoření podmínek převratu v Rusku a na svržení Putina.

        Američané mají s odstraňováním vlastních prezidentů bohaté zkušenosti. Čtyři úspěšně provedené atentáty (Abraham Lincoln, James A. Garfield, John Fitzgerald Kennedy a Willam McKinley) a pět neúspěšných pokusů o něj. „Poctivý Abe“ Lincoln korespondoval s Marxem a jeho osobní tajemník, který vedl agendu přetíženého prezidenta a měl jeho naprostou důvěru, se Marxovi Lincolnovým jménem dušoval, že USA nikdy nebudou imperialistickou mocností (o této komunikaci dvou výjimečných osobností vyšla před několika lety velmi zajímavá publikace An Unfinished Revolution). Jenže USA se imperialistickou mocností staly a porušují práva jiných národů.

       A proto má smysl se ptát, proč jim Putin tak moc vadí a proč je nyní v hledáčku amerických služeb. Vždyť podpořil Spojené státy v době útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku, pomáhal jim v boji se světovým terorismem, podepsal dohodu o snížení počtu zbraní hromadného ničení, pomohl USA dostat se z bezvýchodné krize kolem Sýrie. Nijak se nesnažil využít potíží USA v Iráku a pokud jde o Afghánistán, bez ruské součinnosti by tam působení mezinárodních sil nebylo vůbec možné. Tak proč Putin?

       Putin po Jelcinově marasmu pomalu staví Rusko na nohy, hájí národní zájmy Ruska a tím narušuje světový řád spojený s dominancí USA. Američané, sužovaní tíhou svého veřejného dluhu i problémy s konkurenceschopností vlastní ekonomiky, se snaží využít svých silných stránek: slušná surovinová a energetická soběstačnost, dominantní pozice na světových finančních trzích (ale pozor, doba silného kvantitativního uvolňování, jinak řečeno volného tisknutí peněz, končí- do konce roku 2014 by mělo být 0% a pak nastane sesun burzy a zvýšení váhy reálných činitelů, jako jsou suroviny a paliva: o důvod více k útoku na Rusko). Za účelem poškození Ruska Američané vyprovokovali ukrajinskou krizi a urputně se snaží ho vtáhnout do konfliktu. Rovněž usilují o „zdisciplinování“ Západu a podřízení Evropy vlastním zájmům (např. prosazení TTIP - Transatlantické smlouvy o obchodu a investicích).

        Putinův konkurenční projekt, představený na začátku tohoto roku v Bruselu- jednotný ekonomický a humanitární prostor od Lisabonu po Vladivostok- má být odsouzen k odhození. Amerika chce kontrolovat ruské zdroje (Albrightová nám sdělila, že tak obrovské území jako Sibiř by nemělo patřit jednomu státu, ale že by mělo být přerozděleno) a postupně si vytvořit příznivé podmínky pro soupeření s Čínou.  Čína má totiž problémy s energetickou a surovinovou základnou vlastního růstu a k jejich vyřešení hledá nové možnosti. USA doufají, že získají konkurenční výhody tím, že ukrajinskou krizí zablokují ekonomický růst Evropy (ta svůj rozpočet významně snížila, meziročně o 300 mld. EUR z 1260 na 960 mld. EUR). Od sankcí a soustředěného ekonomického tlaku na Rusko si USA slibují, že postupně nastartují další dlouhou Kondratěvovu vlnu (nanotechnologie, informační technologie, nové energetické technologie, biotechnologie atd.) Mimochodem o Kondratěvových dlouhých vlnách a jejich významu pro analýzu trendů vědy a výzkumu jsem psal už v roce 1996 v knize Nové čtení Marxe I. Protože se akumulační cyklus a nástup dlouhé Kondratěvovy vlny protnou v blízké budoucnosti  2015-2018, kdy bude končit současná ekonomická krize a s ní spojená deprese, zbývá Rusku jen několik let na to, aby zmobilizovalo své zdroje pro technologickou přestavbu. USA v tom chtějí svým konkurentům zabránit. A tak se využívá ukrajinská krize.

        Američané nechali ve světě vraždit a násilně odstraňovat jim nepohodlné politiky, vzpomeňme na Jacoba Arbenze v Guatemale v roce 1954  nebo na Salvadora Allendeho v roce 1973 v Chile. Dnes Američané pod heslem demokracie realizují převraty podle určitého vzorce (viz můj článek Přes kopírák? v Parlamentních listech). Plánovitě tříští nepohodlné země a šíří chaos, čímž si udržují nadvládu nad světem.

       Jsem rád, že si Putinův ekonomický šéfporadce Sergej Glazev všiml i kulturních fenoménů a správně zhodnotil i význam politického postmodernismu (viz můj článek v PL o Liberálním imperialismu). Rusko musí podle Glazeva sázet na pevné hodnoty, které ale nesprávně spojuje s konzervatismem, nikoli s neomodernismem. Nu což, je ekonom a filosofické jemnosti a finesy znát nemusí. Ale jeho studie Jak neprohrát válku ukazuje, že je chytrý člověk. Jeho kolega Michail Chazin, muž, který jako první předpověděl ekonomickou krizi 2008 (už v roce 2003!) také stojí za povšimnutí.

        Když si klade otázku, proč Rusko prohrává v mediálním diskursu, odpovídá tím, že je to proto, že se pohybuje na hřišti, které vytyčuje protivník. To pro Rusy znamená výzvu, aby se snažili mediální monopol narušit tím, že se budou snažit připravit úplně jiné hřiště. Například tím, že se sami chopí tématu lidských práv. Že nenechají ukrajinský Pravý sektor bez odpovědi blábolit o spravedlivém revolučním řádu, který mají zajistit periodické čistky ve státním aparátu. Vždyť víme, o co jde- Svoboda a Pravý sektor chtějí uchopit moc mimo volby, protože v normálních volbách příliš mnoho šancí nemají.

         Já se domnívám, že Porošenko se u moci udrží, Američané do něj totiž investovali příliš mnoho peněz. Ale i tak nelze fašisty pouštět ze zřetele. Američané se o ně příliš nezajímají, ale zajímat by se o ně měli, vždyť fašisté si proti Porošenkovi vynutili pokračování občanské války. A to byla jen zkouška.

        Co na to údajná americká podpora demokracie?