Janukovyč se přitom pokoušel o různé kombinace a hry, například zpočátku pustil do politické hry Stranu Svoboda Oleha Ťahnyboka. Očekával, že ruský východ bude tímto radikálním nacionalistou vyděšen natolik, že tím víc bude hlasovat pro Janukovyče (byla to naprosto stejná hloupost, jako když se Mitterand pokusil využít Le Pena nebo Kreisky Haidera). Myslel si, že může současně hrát se Západem i s Ruskem a oba obehrát. Nepochopil, že jde o všechno, a zastavil čištění Majdanu v domnění, že se s Američany nějak dohodne o „své“ miliardě. Janukovyč  nereagoval na bankovní krizi (2011), ani na průmyslovou krizi (2012), která odstartovala střety mezi oligarchy. Ti zahájili boj mezi sebou o to, komu se podaří otevřeně převzít moc. Což se jim podařilo.

        Přitom nelze říci, že by se za Janukovyče oligarchům nedařilo. V roce 2010 bylo na Ukrajině 8 dolarových miliardářů, o rok později jich už bylo 21! Hlavními sponzory Janukovyče byli Rinat Achmetov (jeho majetek se odhaduje na 16 miliard dolarů) a Dmytro Firtaš. Achmetov se věnoval kontrole vlády a Firtaš kontrole prezidentovy administrace.  

        Rinat Achmetov podnikal zejména v oblasti hutnictví.  V krizi hodně ztratil, ale při převratu sehrál klíčovou roli: dal pokyn, aby jím kontrolovaná třetina poslanců Strany regionů přešla k majdanistům. Do jeho skupiny patří vlivní podnikatelé Kolesnikov, Kljujevové nebo Ivaňuščenko.

        V oligarchické struktuře hrála svou roli také Janukovyčova rodina. Kontrolovala celní záležitosti, zemědělství, infrastrukturu. Ve srovnání s jinými oligarchy byl Janukovyč „chudák“, ale měl velkou moc a z ní čerpal ekonomické výhody. Janukovyč poskytl oligarchům nové možnosti i tím, že zlikvidoval zbytky sociálního státu, který rozvraceli všichni předchozí prezidenti od Kravčuka přes Kučmu až po Juščenka. Janukovyč sociální stát dorazil.

        Další významný hráč je Dmytro Firtaš. Představuje Rosukrenergo, energetiku a chemii. Chemie patřila mezi obory, které v průmyslové krizi 2012 utrpěly nejvíce. Je hlavním partnerem Rothschildů na Ukrajině. Jeden z jeho hlavních rádců je Robert Shetler-Jones, spolupracovník MI 6 (britská tajná služba), která hraje v britském byznysu velkou roli.

        Dnes do popředí vystupuje skupina Privat, kterou vede dněpropetrovský gubernátor Ihor Kolomojskij (jeho partnerem je další známá postava, Alexandr Bogoljubov). Je dávným přítelem Berezovského, kterého dobře známe z Jelcinových časů. Majetek Kolomojského čítá tři milardy dolarů, patří mu asi 200 podniků, kontroluje 40% akcií Ukrnafty. Velkou roli hraje i jako vlastník řady sdělovacích prostředků. Kolomojskij se otevřeně hlásí ke svému židovství, podporuje chasidy, chabbat a je hlavním sponzorem Dněpropetrovské židovské obce. Vlastní klub Dněpr v Dněpropetrovsku, kyjevský Arsenal a klub Hapoel v Tel Avivu. Ve vedení ukrajinského fotbalu se sešli Kolomojskij jako viceprezident a Surkis, vlastník kyjevského Dynama, který je prezidentem svazu. Média informují o tom, že Kolomojskij má široké styky, jdoucí až do kriminální sféry. Hodně se zajímal o masivní nákup nemovitostí v Sevastopolu. Sponzoroval kdekoho: Juščenka, Tymošenkovou, Klička, ale také ultranacionalistu a fašistu Oleha Ťahnyboka. Kolomojskij přehlíží riziko antisemitismu, protože Ťahnybok je hlavně protiruský. Za připomenutí stojí i fakt, že Kolomojskij vyzbrojil čtyři pluky, které jsou najímány na nejhorší práce "trestné operace". 

        V jednom z článků jsem psal i o Pinčukovi, do jehož skupiny patří Tihipko a Jaceňuk. Pinčuk pro převrat v Kyjevě poskytl svá média a je těsně spojen s Američany i s britskou rozvědkou MI 6.

        Další bohaté a vlivné skupiny obchodují se zbraněmi, některé i s narkotiky. Mezi desítkami lidí, o kterých se v této souvislosti mluví, vynikají Vadim Rabinovič (občan Izraele, Ukrajiny a Maďarska), Sergej Maksimov a rodina Děrkačů (starší z Děrkačů, Leonid Děrkač, býval šéfem SBU -Ukrajinská bezpečnostní služba). Viktor Rabinovič zase zaujal tím, že masivně podporuje stranu gayů a lesbiček „Raduga“ a kyjevské feministky ze skupiny Femen. Je dokladem toho, že mezi židovskými skupinami není jednota, ale spory.

        Židovské skupiny nemají jednotné centrum. Mezi těmi, kteří podporují chasidy, chabbat, a těmi, kteří jsou orientováni světsky, jsou konflikty. Jako ilustrace židovských rozporů mohou posloužit dohady okolo Památníku v Babím jaru: Kolomojskij chce, aby tam byla synagoga a všechna kultovní zařízení, ale Nachmanovič to odmítá s tím, že to má být čistě laická a světská záležitost. Kolomojskij vytvořil roku 2011 Evropský židovský parlament, který měl zasedat v Evropském parlamentu, a přiklání se k chasidům a chabbatu. Skupina Moševič Slavy Kantera je tvrdě světská a chasidismus nepřijímá. Chabbat má jako svého podporovatele Kolomojského, ale v prezidentských volbách podporoval Janukovyče. A Kolomojskij byl ostře proti Janukovyčovi.

        Janukovyč byl mimořádně chamtivý a mimořádně hloupý. Proti moci oligarchů se mohl opřít o občany a drobné podnikatele, ale jeho skupina ostře zvýšila daně nejen středním podnikatelům, ale i živnostníkům a drobným (i nejdrobnějším) podnikatelům. „Rodině“ bylo nutno platit 60%!  Mnozí z těch, kteří protestovali na Majdanu, tam šli právě z těchto finančních důvodů.  

        A pak, že Marx s Engelsem zastarali. V revolučním roce 1848 vousatí pánové napsali, že teď už víme, jakou roli hraje v revolucích (ale i v převratech všeho druhu) hloupost, a jak ji darebáci mohou využívat.

        V druhém dílu se budu věnovat hrozbám současného vývoje na Ukrajině.  Děkuji za pozornost. 

18.8.2014