Signatáři jsou – jménem Veteran Intelligence Professionals for Sanity – William Binney, někdejší technický ředitel pro otázky globální geopolitické a vojenské analýzy Agentury národní bezpečnosti (NSA), Larry Johnson, dříve CIA a Státní department, David MacMichael, penzionovaný hodnostář Národní rady zpravodajských služeb, Ray McGovern, v minulosti zpravodajec Pentagonu a analytik CIA, Elizabeth Murrayová, někdejší náměstkyně ředitele americké špionáže pro Střední východ, Ted E. Pierce, angažovaný dřív ve špionážní sféře jako vojenský advokát, Coleen Rowleyová, někdejší zvláštní agentka FBI, a Ann Wrightová, působící dřív v branži pod armádním i diplomatickým krytím.
„Měla byste vědět“ – píší německé kancléřce – „že například obvinění z velké ruské ´invaze´ na Ukrajině se o spolehlivé zpravodajské informace neopírá. To ´zpravodajství´ se zdá být spíš ražení pochybného a politicky ´upraveného´.“ Tak „jako to, co ´opravňovalo´ k útoku Spojených států na Irák před 12 lety. Tehdy jsme nezaznamenali žádné věrohodné důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení; dnes nevidíme žádné věrohodné důkazy o ruské invazi.“
„Někdejší kancléř Gerhard Schröder, vědom si toho, že důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení jsou chatrné, se útoku na Irák zúčastnit odmítl. Vy byste podle našeho názoru měla být náležitě nedůvěřivá vůči obviněním Státního departmentu USA a NATO, že se Rusko na Ukrajině dopustilo invaze.“ Tím spíš, že se „rétoriku špiček své vlastní diplomacie a korporátních médií pokusil zchladit i prezident Barack Obama“. Když i v projevu z „29. srpna označil vývoj na Ukrajině za ´pokračování toho, co se tu odehrává už po měsíce“ – a „není ničím na způsob zvratu není“.
„Obama ovšem tvůrce politiky své administrativy má jen pod děravou kontrolou – a jim zase bohužel chybí hlubší historická erudice, o válce toho vědí minimum a politiku nahrazují invektivami proti Rusku. Před rokem se jestřábům ve Státním departmentu a jejich přátelům už pana Obamu málem podařilo přimět k masivnímu útoku na Sýrii, opřenému i tentokrát o ´zpravodajské informace´, pochybné i v nejlepší z možných variant.“
Oč víc se i dnes staví na
„zpravodajství, které je podle našeho názoru padělkem“, tím rychleji roste
hrozba, že „konflikt eskaluje přes ukrajinské hranice“. Má-li být spolehlivě
odvrácena, chce to na summitu NATO co možná „kritického skepticismu ze strany
Vaší i ostatních evropských vedoucích představitelů“.
Maximum skepse vůči špičkám NATO, počínaje jeho generálním tajemníkem Andersem Fogh Rasmussenem: „Rasmussenovi se zřejmě projevy píší ve Washingtonu. Bylo to nabíledni už před americkou invazí do Iráku, kdy ještě coby dánský premiér v parlamentu prohlásil: ´Irák má zbraně hromadného ničení. My si to nejen myslíme. My to víme.´“
„Fotografie mohou vydat za tisíce slov; mohou však také podvádět. My sami máme s pořizováním a analýzou satelitní i jiné dokumentace, jejím zpracováním do hlášení i s ostatními špionážními zdroji zkušenost značnou. Snímky, zveřejněné 29. srpna NATO, jsou pro obvinění Ruska z invaze na Ukrajinu oporou velice pochybnou. Až tristně se podobají fotografiím, jež 5. února 2003 v OSN předváděl Colin Powell a které nedokazovaly také zhola nic.“
Už „týž den jsme prezidenta Bushe varovali, že naše bývalé kolegy analytiky ´tlačí zpolitizování zpravodajské činnosti do kouta´, a sdělili mu natvrdo, že ´Powellova prezentace má k tomu, co opravňuje k válce, daleko´. Žádali jsme pana Bushe, aby ´diskusi rozšířil…i mimo řady svých poradců, očividně nakloněných válce, pro niž my sami přesvědčivý důvod nevidíme a jejíž nepředvídané následky budou zřejmě katastrofální´. Uvažte Irák dnes. Katastrofa je slabé slovo.“
„Prezident Vladimír Putin se ke konfliktu na Ukrajině staví zatím značně zdrženlivě.“ Stín „šoku a hrůzy“ („Shock and Awe“ byl kódovým značením agrese proti Iráku) se přesto „vznáší i nad Ruskem. I kdyby měl kvůli Ukrajině zasáhnout Evropu byť jen dílčí měrou, střízlivě uvažující státnici ho musí brát v potaz po všech stránkách a co možná bedlivě.“
„Jsou-li tím nejlepším ze všech ´důkazů´ ruské invaze fotografie, zveřejněné NATO a Spojenými státy, zvyšuje to jen dál naše podezření, že hlavním cílem všeho snažení je argumentace na podporu takových kroků summitu NATO, jež bude Rusko nutně vnímat jako provokaci. Caveat emptor je pojem, jejž jistě znáte důvěrně. Drby, šířené panem Rasmussenem, ba i státním tajemníkem Johnem Kerry, radno brát co možná obezřetně.“
Rusko – připomínají veteráni americké špionáže – považuje Ukrajinu v NATO za nepřijatelnou bezpečnostní hrozbu. Moskva to znovu signalizovala i za dnešní krize – a západní země daly najevo, že tomu rozumí. Jenže už „před dvěma měsíci přišel summit NATO v Bukurešti s oficiální deklarací, že ´Gruzie a Ukrajina v NATO budou´“. A „premiér Arsen Jaceňuk umístil 29. srpna na facebooku verzi, schválenou na jeho žádost i parlamentem, že členství v NATO už nestojí nic v cestě. Po státním převratu z 22. února byl favoritem Washingtonu na premiéra přirozeně právě Jaceňuk. Že ´Jats´je náš člověk´, říkala náměstkyně státního tajemníka Viktoria Nulandová už několik týdnů před převratem.“ Právě v „odposlechnutém telefonátu s velvyslancem Spojených států na Ukrajině Geoffrey Pyattem“, kde – „budete si to pamatovat“ – zaznělo i emblematické „S tou EU vyjebeme“.
Ještě „před pár týdny Kyjev šířil, že ukrajinské jednotky mají nad federalisty, kteří se na jihovýchodní Ukrajině postavili proti převratu, navrch v operaci, líčené jako dočišťování území. Ten vítězoslavný obrázek však pocházel téměř výlučně z oficiálních vládních zdrojů v Kyjevě. Přímo z bojiště na jihovýchodě Ukrajiny chodilo informací jen mizivě. Jedna však ano a citovala přímo ukrajinského prezidenta Porošenka, vyjadřujícího o vládní verzi pochybnosti.“
Došlo však na ně. A když vládní vojska „padla do obklíčení a/nebo musela ustoupit“, našla se „výmluva v předem připravené verzi o ´ruské invazi´“. A právě „v tento moment zveřejnilo NATO zmiňované snímky a reportéři typu Michaela Gordona z New York Times dostali zelenou hlásat, že ´Rusové přicházejí´ (Michael Gordon byl jedním z nejneslýchanějších propagandistů války v Iráku).“
„Federalisté na jihovýchodní Ukrajině, kteří se státnímu převratu postavili na odpor, se těší značné lokální podpoře, zčásti i díky vládním dělostřeleckým útokům na největší koncentrace obyvatelstva. Podpora z Ruska sice zřejmě překračuje i hranice a zahrnuje i skvělý operativní průzkum. Že by však už v této fázi šlo i o tanky a dělostřelectvo, není zřejmé ani zdaleka.“ Klíč k tajence zní jinak: „federalisté mají lepší velení“ - a „v umění, jak vládní síly sevřít, jsou až překvapivě úspěšní“.„Nemáme přitom sebemenší pochybnost, že pokud a až by to federalisté potřebovali, ruské tanky přijdou. A právě proto si situace žádá koordinované úsilí o příměří, které, jak víte, Kyjev odkládá už dlouho. Co pro ně třeba udělat? Sdělit Porošenkovi a Jaceňukovi bez obalu, že členství v NATO není na pořadu.“ Že „NATO nemá válku s Ruskem v plánu ani oklikou“. A „už vůbec ne na podporu ukrajinské armády hadrníků“.
A přesně „to třeba oznámit i ostatním členům NATO“.
