Nevím, zda k podobným „frackům“, nebo jejich původu, podle této šablony řadit také současného prezidentova tiskového mluvčího J. Ovčáčka, kterého si pamatuji ještě z novin zvané Haló noviny, periodika to KSČM. Ale možná má jen V. Moravec smůlu, nebyl v „milosti“ u Klause, není v „milosti“ u Zemana. Popravdě řečeno, by mě osobně netrápilo ani jedno, resp. ani jedna příp. souvztažnost. Tedy, měl-li by novinář vůbec být v přízni politikově? Potvrzuje mi to jen jedno – zřejmě se v naší zemi daří skoro všemu, pasuje-li se jakýkoliv potentát coby etalon, kdo je jeho majestátu hoden a kdo nikoliv… Je tu něco k zamyšlení…

Vím o působení V. Moravce již dlouho, neboť sleduji jeho pořad nejen zvnějšku, svého času se mi dostalo možnosti vnímat i režii z útrob jistého politického tábora, když do Moravcových debat směřovali jeho zástupci. Že může mít kdokoliv výhrady k osobě pana Moravce, není ničím zvláštním, říkám si, nikdy „spolu všichni nekamarádíme“. U politiků to možná platí dvojnásob. Už mě však poněkud zaráží, i jako občana, když politik vyhlásí do veřejnosti, že ten či onen novinář je „fuj“ a s ním se prostě ON bavit nebude. Je to otázkou relevance obou, příp. více zainteresovaných stran, proč právě ten politik toto zahlásí do veřejnosti, aby vlastně tzv. nasměroval kurs novinářova „odstřelení“. A tady už začínám mít problém s úvahou, zda je právě politik tím, kdo by měl určovat míru „vhodnosti toho či onoho“ novináře, údajně proto, že se ve svých argumentech mýlí. Kdybychom počítali „zmýlené“ politiků, asi bychom se nejen nedopočítali, ale možná bychom zjistili, jak moc z nich se jich už dávno nehodí, aby nás občany tzv. zastupovali, máme-li tu zastupitelskou demokracii. Je to vůbec taková zvláštní situace, že si to ten nebo onen politik s takovou vehemencí dovolí, neboť, jak jsme probíhajícím prezidentským obdobím mohli zjistit, ani ten současný není ušetřen své „frackovitosti“. A že věkem to asi nebude…