Výsměchem svobodě, obětem totalitní zvůle a všem tvrdě pracujícím voličům je jednička kandidátky ČSSD pro Prahu 21 a šestka na kandidátce pro pražský magistrát Jan Slezák. Vynechme zcela jeho soukromí a podívejme se v krátkosti na jeho veřejný život.
V letech 1988/89 v hodnosti nadporučíka velel první rotě Pohotovostního pluku totalitní policie. Té rotě, která rozháněla demonstranty z Václavského náměstí např. při „Palachově týdnu“. Během něho byl zadržen i budoucí prezident pan Václav Havel. Když v roce 2011 zemřel, držel za něho pan Slezák na zastupitelstvu minutu ticha.
Neškodí si připomenout, že tehdejší surovost zákroků s použitím psů šokovala celý svět. Ve Vídni byla na Konferenci o evropské bezpečnosti naše delegace obviněna z porušování helsinské dohody o lidských právech.
V roce 2004 poskytl pan Slezák k revolučním dnům roku 1989 rozhovor Lidovým novinám a zákroky obhajoval slovy: „Když se mne ptali, zda bych šel do zákroku znovu, řekl jsem ano. Policista musí poslouchat v každé době.“ Nemusí. Mohl tak jako jiní onemocnět, odejít ze služby apod. S pistolí u hlavy mu nikdo nestál. Buď tedy byl fanaticky oddán službě KSČ, nebo očekával za své velení nějakou protislužbu. Například kariéru, peníze. Ty jak dále uvidíme, hrají v životě pana Slezáka zásadní roli.
V onom rozhovoru si také protiřečil. Nejdříve zpochybňoval, že by kluci z jeho roty někoho z demonstrantů bili, na druhou stranu ale prohlásil: „A když po vás někdo hodí kamenem či vám dá pěstí, tak co uděláte? To se mu omluvíte? Nebo mu ji jako chlap vrátíte?“ Ani po letech žádná omluva, žádná sebereflexe. K tomu je třeba uvést, že ze strany občanů se v letech 1988/89 jednalo o zcela pokojné demonstrace.
Ve volebních materiálech v roce 2010, kdy kandidoval do magistrátu, popsal svérázně své působení u Pohotovostního pluku takto: „Za své hlavní životní poslání považuji službu lidem. I proto jsem se jako mladý dal k policejnímu sboru. Z vlastní zkušenosti vím, že služba u policie není vždy jednoduchá.“ Z takových slov musí mít přímí účastníci demonstrací husí kůži. Je i zajímavé, že s těmito slovy kandidoval v šestém volebním obvodu za Počernice, Štěrboholy, Prahu 10, 14 a 20, nikoliv za Prahu 21 (Újezd nad Lesy), kde bydlí. No nevolte ho!
V roce 2011 jako magistrátní zastupitel a člen kontrolního výboru MHMP arogantně a povýšeně vystupoval proti pořizování záznamů z jednání. Dokonce i vyhrožoval, že pokud bude při jednání nahráván někým z občanů, opustí jednání a učiní tak výbor neusnášeníschopným!
Vzácnou vlastností pana Slezáka je schopnost z velitele roty se vypracovat na odborníka v mnoha odvětvích. Namátkou připomeňme jeho některé funkce v polostátních firmách. Předseda dozorčí rady Pražské teplárenské, místopředseda představenstva Pražské vodohospodářské společnosti, člen dozorčí rady Pražské plynárenské a ještě třeba člen představenstva Energotransu. O náročnosti těchto funkcí svědčí fakt, že například v roce 2010 jej poslední tři uvedené společnosti odměnili úhrnnou částkou 1,7 mil. Přesto ve volebních materiálech a na kandidátní listině do magistrátu v roce 2010 v kolonce povolání cudně uvedl, že je „podnikatel“. Nicméně sponzorského daru se mateřská ČSSD od něho nedočkala.
V tomto volebním období na sebe zase upozornil vyjádřením se k újezdskému hazardu. Na zastupitelstvu v roce 2013 prohlásil, že by hazard poslal za plot, letos ve Zpravodaji uvedl: „To, že majitelé ZIPA udělají z restaurace hernu, nikdo netušil a není to chybou městské části. Pokud existuje sebemenší možnost tuto hernu zrušit, tak o to zcela jistě požádáme.“ Jasná protihazardní slova, avšak ne tak skutky.
Když letos v červnu začalo zastupitelstvo projednávat na náš návrh újezdský hazard, měl možnost se projevit a hlasovat pro zrušení heren, nebo vyhlášení referenda o hazardu. Nestalo se. Prostě se v tu chvíli zvedl a jako malý kluk se doslova vypařil. Poprvé tak za celé čtyři roky i chyběl na zasedání, což o mnohém vypovídá.
Je smutné, že místní ČSSD ztratila paměť a zavírá před temnou minulostí J. Slezáka oči. A tento člověk by se měl stát starostou?
