Předvolební mumraj začal! V západočeské metropoli se do říjnových komunálních voleb přihlásilo sedmnáct politických stran, hnutí a uskupení. V jejich řadách se to doslova "jen hemží" významnými sportovci, filmaři, herci, ale také již skoro klasicky lékaři, vysokoškolskými učiteli a bohužel i "politickými" podnikateli. Nebudu na tomto místě nikoho jmenovat, abych mu nečinil předvolební reklamu zdarma, ale za sebe musím zdůraznit, že zejména poslední zmíněná kategorie kandidátů do plzeňského zastupitelstva, tedy ti "političtí podnikatelé", mi opravdu leží "na srdci, snad i částečně v žaludku". V Plzni s nimi totiž máme, za poslední léta, opravdu velice hojné, povětšinou ovšem neblahé zkušenosti! "Kmotrovské prsty" si zde často a rády pohrávaly s městským majetkovým portfóliem.

   Není žádným tajemstvím, že statutární město Plzeň hospodaří jak na výdajové, tak i příjmové straně svého ročního rozpočtu, se sumou oscilující kolem hranice pěti miliard korun. Uznejte sami, to je již dostatečně zajímavým lákadlem! A to zejména právě pro skupinu "politických podnikatelů", kteří by mohli mít a také mají o "kus koláče" též například ze zadávaných veřejných zakázek, eminentní zájem. Do množiny "politických podnikatelů" můžeme v reálných podmínkách vřadit, jako zcela sourodé prvky, majitele a manažery velkých firem a soukromých společností, například developery, podnikatele na trhu s nemovitostmi, stavitele aj., kteří usilují, i přes svoji deklarovanou časovou vytíženost, o vstup či setrvání v procesu "dělby moci", tedy v politice.

    Samozřejmě, je nutno respektovat pasivní volební právo každého občana, zjednodušeně tedy řečeno právo "být volen". Dovolil bych si ale však současně před přítomností "politických podnikatelů" v zastupitelských sborech jakékoliv úrovně voliče varovat. Zkusím to i přes fakt rizika zavádějící paušalizace, neboť i zde platí mnoho čestných výjimek. Negativa totiž ovšem, podle mého názoru, převládají!

   Ze zkušeností s odhalenou mírou korupčního jednání v ČR zcela jistě víte, jak ji přítomnost "politických podnikatelů" dokáže často ovlivňovat, nemyšleno přirozeně jinak než směrem vzhůru!

  A kde dnes můžeme "politický byznys", například registrovat? Nemusíme chodit daleko. Jedním z nepřehlédnutelných projevů propojenosti podnikatelské a politické sféry, jako dvou odlišných společenských oblastí individuální realizace člověka, jenž by měly být ve fungující společnosti pečlivě odděleny, je například masivní výskyt finančně nákladných předvolebních transparentů a jiných druhů poutačů. Jejich nadprodukci si lze obtížně vysvětlit zejména tehdy, když známe výši oficiálních výdajů na volby u jednotlivých politických subjektů v poměru k ceně jednoho takovéhoto poutače, jež je v daném místě v mimovolebním období obvyklá.

  Je sice pravdou, že největší politické strany, s ojedinělou výjimkou KSČM, jsou aktuálně výrazně zadluženy, přesto v předvolební kampani objednávají a zadávají stále. Vždy po volbách, po nabytí politické moci, své dluhy velice rychle a efektivně umořují. Můžeme se jen dohadovat, z jakého důvodu jsou zejména pravicové strany, dlouhodobě v našich obcích dominující, až natolik "ekonomicky úspěšné"!

   Dokonce ani dramatická a veřejně deklarovaná míra zadlužení ODS, ČSSD, KDU-ČSL či ANO, neodrazuje před dalším vkládáním financím do předvolebních kampaní. A znovu se nabízí úvaha jakým způsobem přicházejí jejich stranické sekretariáty k mnoha tisícům billboardů či poutačů po celé ČR, statisícům předvolebních brožurek na křídovém papíře, milionům kusů propagačních předmětů apod. Že by efekt "množstevních" slev? To nejspíše nikoliv!

  Zkusme se zamyslet nad zářijovým výzkumem Centra aplikované ekonomie o.s., které svým sociologickým šetřením dospělo k závěru, že firmy, které dávají sponzorské dary, ať již oficiálně "či snad i jinak", získávají státní či evropské zakázky dokonce až o 50 % častěji než podnikatelské subjekty ostatní, tedy než ty, ne tolik k politickým stranám štědré.

  Na samotný závěr si Vás, v tomto smyslu, dovolím požádat alespoň o chvilku společného předvolebního zamyšlení. Nebylo by pro naši společnost vhodnější, kdyby se velcí podnikatelé realizovali především v oblastech jejich podnikání, než aby zasedali v obecních zastupitelských sborech, často také v režimech oznámeného či dokonce utajovaného střetu zájmů? Osobně se domnívám, že by to bylo lepší i pro ně samotné, neboť vidina snadného a bezpracného zisku může být pro některého jedince opravdu až nezvladatelnou. Nesčetné kriminální excesy dob nedávno minulých dávají této mé hypotéze jednoznačně za pravdu!