Při čtení rozhovoru se mi vybavil žert hudebního skladatele J. Brahmse na účet jedné zpěvačky, o jejíchž pěveckých kvalitách prohlásil: kdyby  měla ve výškách to, co jí chybí v hloubkách, měla by docela dobrou střední polohu. Napadá mě parafráze: kdyby měla Helena Langšádlová ve vědomostech to, co jí chybí v politické imaginaci, mělo by smysl s ní mluvit.

        Nebudu dělat Putinovi advokáta, protože to nepotřebuje. Putin sice není mým ideálem demokratického politika, ale nikdo nezaujatý nemůže popřít, že Rusko má za něj největší demokracii, jakou kdy mělo.

        Pojďme si srovnat Putinovy pracovní výsledky s výsledky úsilí našich pravicových vlád. Putin dostal Rusko z dluhové pasti, Rusko své dluhy splatilo a poměr státního dluhu vůči HDP je 7% (USA mají asi 90%, řada evropských zemí 110-120%, Japonsko 293%. Jsou ale i jiná čísla, záleží na metodice). Naproti tomu pravicové vlády Topolánka a Nečase, ve kterých byl ministrem financí oblíbenec paní Langšádlové Miroslav Kalousek, navýšily státní dluh o jednu biliardu korun a poměr dluhu k HDP je v ČR kolem 60%. Za patnáct let, co je Putin ve špičkové politice, se zvýšil rozpočet Ruska dvanáctkrát, Česká republika se dodnes nedostala ani na úroveň HDP z roku 2008.

        Když Putin přebíral vládu, bylo Rusko ve výši HDP na 36. místě, nyní je šesté. Na půdě Parlamentních listů jsem napsal o plánu Putina přejít na platby za ropu prostřednictvím zlata. Může si to dovolit, protože zvýšil státní zlaté rezervy 48 krát. My jsme naopak měnové zlato prodávali a jeho zásoby snižovali.

        Za Jelcina se kradlo ve velkém, Putin s tím skoncoval. Dokázal vrátit surovinové zdroje pod kontrolu státu (povedlo se to u 256 druhů surovin, u pouhých tří ještě ne. Uvědomme si, že Ruská federace má na svém území prakticky celou Mendělejevovu tabulku prvků). Za to byl Západem zkritizován, protože tím prý narušil svobodný trh.  U ropy se pod státní kontrolu dostalo 65% naftového průmyslu a u plynu dokonce 95%. A tak liberalismus, prakticky umožňující drancování ruského přírodního bohatství, skončil.

         Zdvihlo se i zemědělství: už čtyři roky po sobě Rusko obsazuje ve vývozu obilovin druhé až třetí místo na světě (USA zaujímá čtvrté místo). O stavu našeho zemědělství z piety pomlčím.

        Rusko za Jelcina ničila demografická krize. Na počátku své prezidentské dráhy Putin konstatoval, že alkoholismus ročně v Rusku zabije 32 tisíc lidí, zločinnost 28 tisíc. V posledním roce Jelcinovy vlády Rusko vymíralo tempem 1, 5 milionu lidí ročně, zatímco v roce 2011 byl tento údaj už jen 21 tisíc. To je skoro 72 násobné zlepšení!  A vezmu-li v úvahu přistěhovalce, demografický propad se už zastavil.

        Za Jelcina probíhal rozklad ruské státnosti, který Jelcin rozpoutal tezí, pohlťte tolik suverenity, kolik chcete. V Čečně (subjekt Ruské federace s hlavním městem Groznyj) tzv. chasavjurtovská smlouva znamenala faktické odtržení; Putin ji zrušil a válku v Čečně nakonec ukončil. Současný prezident Čečny Kadyrov patří mezi nejpopulárnější a nejdůvěryhodnější politiky Ruské federace.  

        Západ útočí na Putina kvůli tomu, že stanovil tvrdá pravidla hry pro nevládní organizace a vytlačil z Ruska neziskovky, napojené na zahraniční zdroje. Ty totiž byly nástrojem cizího vlivu pod heslem budování občanské společnosti. Vidíme-li dnešní vývoj na Ukrajině, musíme uznat, že udělal dobře.  U nás tyto neziskovky nikdo neomezuje.  

        Západ napadá Putina, že je v Rusku korupce. Je, ale kde není? Na druhé straně dosáhl toho, že ruští veřejní činitelé (ministři, poslanci, vládní úředníci, soudci atd.) nesmí mít účty, cenné papíry a majetky v zahraničí. U nás žádné podobné restrikce veřejným činitelům nehrozí.

        Trh pracovních sil v Rusku není příliš uspokojivý, ale pracovní agentury smí práci pouze zajišťovat a zprostředkovávat a nemohou lidi zaměstnávat. Tak se zamezuje „černotám“.  U nás? Škoda mluvit.

        Těžkou ránu dostal hazard a všemožné herny (oblíbená zóna aktivit gruzínské mafie). A u nás vesele kvete.  

        Divím se, proč nikdo na Putinovu adresu neutrousí nějaké to slůvko chvály aspoň v jednoznačných případech. Putinova vláda brání Američanům v provozování byznysu s adopcí ruských dětí (Američané to označují za nedemokratické).  Putinova vláda zakázala vybíjení tuleních mláďat a obchod s tuleními kožešinami. Chrání ruské obyvatele před závadnými potravinami a produkty (dočasně se do Ruska nesměly dovážet mléčné produkty z Litvy, české kuřecí maso, český tvrdý alkohol v době lihové aféry, normám nevyhovující maso a brambory z EU). Když byla v roce 2010 kvůli suchu neúroda, stát zmrazil vývoz pšenice, aby nebyla narušena ruská potravinová soběstačnost. Dokonce zakázal dovoz japonských aut, u kterých byla zjištěna zvýšená radioaktivita.

                Paní Langšádlová obviňuje Putina, že podporuje islám. Že by ho podporoval tím, že pravidelně komunikuje s kazaňským velkým muftím? Jestlipak (mimo jiné) ví, že například v ruské armádě pro muslimy platí přísná omezení? Řečeno naplno- muslimové v ní sloužit nesmí.

        Tak co, paní Langšádlová, mají pan Kalousek a pan Schwarzenberg lepší, nebo alespoň srovnatelné výsledky? 

        Po roce 1989 se říkalo, že nastal konec politických vtipů, protože už nebude komu se smát. Byl to jeden z mnoha velkých omylů té doby. Při pročítání bouřlivé diskuse pod rozhovorem s paní Langšádlovou jsem objevil pozoruhodný produkt lidové tvořivosti- soutěž O nejhlouběji vlezlý kódlčípek. Nejhloupější diskusní příspěvky byly honorovány „jednotkami blbosti“, z nichž základní je 1 laudát (10 laudátů= 1 korte, 50 laudátů= 1 langšádl, 100 laudátů= 1 gazdík a TOP tvoří 500 laudátů= 1 hanáková).  Kéž by tato „politicky nekorektní“ soutěž dokázala vyburcovat představitele TOP 09 ke kvalitnější práci nebo aspoň k sebereflexi. 

14.9.2014