Hezky pěkně od Pohořelce přes Pražský hrad na Malou Stranu, přes Karlův most na Staromák a odtud na Václavák. Po turistické „sloní stezce“, kudy každý návštěvník Prahy projde minimálně jednou.
Výsledný dojem, který jsem si odnesla, je poznání, že nejspíš i většina zastupitelů Prahy 1 tudy prošla jen jednou, v diluviálních dobách před svým mandátem, a že dnes vcelku rozumně preferují přítomnost pouze virtuální a mnohonásobně reprodukovanou portréty na volebních plakátech.
U nás může provádět každý občan EU, který má živnostenský list - třeba řidič autobusu
Nakonec mi přišlo nejlepší zaměřit se na turistické skupiny a jejich průvodce. Prostě se občas přitočit a zaposlouchat se do výkladu. A pak taky příležitostně hovořit i s těmi průvodci… Ve většině evropských zemí, jako je Německo, Rakousko nebo Itálie, musí mít průvodce licenci získanou na základě zkoušky. U nás ne, protože živnostenský zákon z roku 2008 zařadil průvodcovství mezi volné živnosti. Prakticky to znamená, že u nás může provádět každý občan EU, který má živnostenský list, třeba řidič autobusu – a taky to dělá. V jaké asi míře, když počítáme s průměrnou roční návštěvností více než pěti miliónů turistů v Praze…?
Zvláště oblíbené jsou dnes tzv. free tours, prohlídky vedené mladými cizinci, kteří jsou tu v lepším případě na brigádě. Sice hlásí, že túry jsou „free“, ale nakonec žádají „dýško“, což dostanou, něco potom zaplatí své agentuře a dost jim zbyde. „Dýško“ v průměru činí 10 – 15 euro, tj. asi 300 Kč na osobu, skupina mívá kolem 10 – 15 turistů... Můj velmi hrubý odhad daňového úniku sahá k jistým desítkám miliónů ročně! Ale to je jen jedna strana mince. Například přemíra výskytu kol a segwayí na Praze 1 a jejich nespoutaný provoz, proti kterému marně bojujeme, jednoznačně s free tours souvisí. Alespoň já, co tady žiju, jsem Čecha na segwayi ještě nepotkala.
Typický pohled: Tzv. free tours souvisí s nebezpečnými cyklisty a vozítky segway, které na Praze jedna nemilosrdně kosí chodce na chodnících.
Nejhorší ale je, že nekvalifikovaní průvodci bez váhání překrucují českou historii. Zaměňují legendy s realitou a globální kulturní nánosy za tradici. Tak třeba obludné trsy visacích zámků na zábradlí kolem Čertovky stvrzující „věčnou lásku“ jsou prý českým obyčejem. Američtí turisté zas milují „tradiční české bábušky“. Dost Švédů si prý myslí, že Václavské náměstí se jmenuje podle Václava Havla. Některé výklady bývají dokonce politicky tendenční, třeba ruským skupinám se záměrně vykládá, že Jan Palach byl psychicky narušený člověk…
A to jste věděli, že Karlův most postavil báťuška car?
Vina za tuhle situaci padá na naši hlavu. Rychlokvašnou zákonnou úpravou jsme podpořili masové šíření deformovaných národních dějin do světa, aniž by kdokoli pomyslel na důsledky. Tento ve srovnání s okolními evropskými zeměmi vysloveně zpátečnický krok může novelou živnostenského zákona změnit zase jenom parlament. Na parlament ale může vyvíjet účinný tlak Hlavní město Praha prostřednictvím svých zastupitelských orgánů – když už kvůli ničemu jinému, tak proto, že živelným průvodcovstvím přichází o desítky miliónů ročně. Na město zas může tlačit zastupitelstvo Prahy 1; k tomu přece státní správa existuje! Evidentně se tak ale neděje. Takže jednoho krásného dne, až se zas zaposlouchám do plynné turistické ruštiny, se možná dozvím, že Prahu budoval Petr Veliký, jak už se to dnes ruským turistům vypráví o Karlových Varech – a s těmi pohádkami o Karlu IV. se můžeme jít bodnout.
Kdo je Alena Ježková?
Je autorkou téměř dvaceti knih pro děti i dospělé, převážně s historickou tematikou (Praha babka měst, Staré pověsti české a moravské, Příběhy českých knížat a králů, Prahou kráčí lev, Strážci pražských ulic, Dračí polévka, 77 pražských legend). Její poslední knihou je první díl trilogie Tichá srdce – kláštery a jejich lidé, která pojednává o osudech míst a řeholníků se zaměřením na jejich pronásledování v letech totality. Její knihy jsou přeloženy do mnoha světových jazyků, získaly četná tuzemská i mezinárodní ocenění a většina z nich je doporučenou školní četbou. Jako spisovatelka absolvovala několik stovek besed po Čechách a na Moravě.
Je členkou Klubu za starou Prahu. Věnuje se charitě, je podporovatelkou nadace Remedium a nadace Divoké husy, je ambasadorkou projektu Čtení pomáhá.
Od narození žije v Praze na Starém Městě. Je rozvedená. Není členkou žádné politické strany. Věří v občanskou společnost a otevřenou politiku.
