Ovšem mezitím se stala ona tragická věc na severozápadě Čech, tak počkám, až mě nikdo nebude moci obviňovat z toho, že se nesu na vlně nenávisti. Trest smrti má totiž zcela logické a staletími prověřená odůvodnění.

V tomto článku se zaměřím na něco, co vlastně předchází mnohým brutálním a pro rozumně uvažujícího člověka nepochopitelným trestným činům.

Jsem zastáncem razantního snížení věku trestní odpovědnosti mládeže. Ne na 14, ale dokonce na 11 let. Jistě si pamatujete na případ 12ti letého vraha z Kmětiněvsi, který znásilnil a zavraždil svou spolužačku. Byl umístěn do diagnostického ústavu. Z něj pak vyšel s čistým trestním rejstříkem. A dnes už má za sebou další dvě podmínky a policie s ním řeší další násilný trestní čin. Samozřejmě, že se v onom výchovném zařízení nenapravil. Ono to totiž ani nejde.

Shodou okolností zprostředkovaně znám ze dvou relevantních zdrojů atmosféru v těchto výchovných zařízeních. Tyto mladistvé delikventy nelze fakticky trestat jinak než zákazem sledování televize, či počítačových her. Hrdinou mezi těmito „dětmi“ není ten, kdo se chce polepšit, ale naopak ten, kdo na vychovatele vypustí nejvulgárnější urážky, nebo je fyzicky napadne. Vychovatelé nemají možnost se jakkoli bránit, protože tělesné tresty jsou zakázány a pokud by použili adekvátní obranu proti nim vedenému útoku, sami by byli vystaveni trestnímu stíhání, protože takzvaně ublížili „dětem“.

Dlužno říci, že tito dětští zločinci mají na svém kontě již řadu napadení. Napadají své příbuzné, užívají v dětském věku drogy. Na ně trestnou činností získávají peníze. Jenže a to je ten zádrhel, ona to v jejich věku pod 15 let není trestná činnost, byť by se jednalo o úkladné vraždy. Média dokonce nesmí ukazovat tváře těchto mladistvých delikventů a zveřejňovat jejich jména i když jsou z trestního činu usvědčeni. Ten trestný čin, který spáchali není vlastně podle zákona v jejich případě trestním činem, protože jej ve věku pod 15 let nemohou spáchat.

Navíc v těchto diagnostických ústavech nikdo ony „děti“ nesmí nutit k jakékoliv práci. A přece práce, vedení těchto mladistvých pachatelů k jakékoliv užitečné činnosti, je jedinou cestou, která by, byť v malém procentu, mohla způsobit převýchovu. Různé domluvy berou tyto „děti“ jako slabost. Jedna rána rákoskou je nad tisíc domluv. Proto přiměřené tresty s výchovným prvkem samotek a pracovní povinnost pro mladé delikventy je jedinou cestou jak alespoň některé z nich pro společnost zachránit. Někdo už se bohužel zločincem narodí a tam nelze dělat vůbec nic. Jeho zločiny budou neustále narůstat a ve vězení nebude v budoucnosti jenom proto, že se jeho trestné činy nepodařilo potrestat. Na takové jedince neplatí nic jiného než výše zmíněný trest smrti.

V polistopadové době jsme byli nuceni zakázat trest smrti, byli jsme nuceni přijmout zákon o nepřiměřené obraně, který opět nahrává zločincům a další a další věci, které odkazují slušné občany na libovůli zločinců. Už dost bylo humanismu, který znevýhodňuje slušné lidi a nahrává zločincům všeho druhu. Odjakživa platilo na hrubý pytel hrubá záplata.