Vládou schválený rozpočet měl mít nižší schodek a lepší strukturu. Kolísání evropských ekonomik a bezpečnostní rizika nic jiného nedovolují.
Po letošním plánovaném schodku státního rozpočtu 112 miliard korun by to za rok mělo být 100 miliard. Zdá se, že pokračujeme, i když loudavě, v „odvykání“ dluhu. Realita je však jiná. Schválený rozpočet není tím, co naše země dnes potřebuje. Ani z hlediska výše deficitu, ani – a to je ještě horší – z pohledu rozpočtové struktury. Může se tak stát, že naše země promešká šanci posunout se směrem k odpovědnému hospodaření státu. A tím neubrání občany před dalšími nepopulárními balíčky do budoucna.
Při poklesu ekonomiky v roce 2013 (s nastupujícím oživením ve druhé polovině roku, které přišlo bez nákladných státních zásahů) dosáhlo saldo rozpočtu 81 miliard, přičemž hodnota ekonomicky důležitějšího schodku veřejných financí byla jen 1,3 procenta HDP. To je na dohled od jednoho procenta HDP, což je hodnota, pod kterou by schodek měl dle pravidel být. Také letos i přes zjevně menší tlak na šetrnost není díra v hospodaření velká. Za tři čtvrtiny roku činila 34 miliard, nejméně od roku 2009.
Toto vše ukazuje, že buďto plánovaný stomiliardový schodek je příliš vysoký a „rozpočet má na víc“, anebo že vláda hodlá zásadně zvýšit výdaje (či snížit příjmy), a tím„sekeruzatnout hlouběji“. Obojí je špatné, přičemž to druhé je horší. A to odhlížíme od toho, že urychlení růstu ekonomiky samo o sobě podstatné snížení schodku „zajišťuje“.
Špatné jsou i změny ve struktuře rozpočtu. Zásadním problémem naší země jsou vysoké náklady práce, na čemž panuje shoda ekonomů, podnikatelů i Evropské komise v hodnoceních naší země. Drahé odvody z mezd (nejsou to daně, ale odvody, kde jsme na špičce zemí OECD i EU) snižují sumu, kterou zaměstnanci „nosí domů“. To podvazuje domácí poptávku a omezuje příjmy lidí, kteří u nás pracují. Vyšší mzdy při tak vysokých odvodech totiž řadu firem vytlačují z trhu.
V době, kdy jsme „opravovali chyby minula“ a snižovali deficity, nebylo dost dobře možné odvody snížit. Ale nyní na to prostor v rozpočtu byl a v kombinaci s posílením například majetkových a ekologických daní mohl být nemalý.
Tento prostor však vláda využila na opatření typu rušení zdravotních poplatků, zavedení třetí sazby DPH či zvýšení penzí v souběhu se slibem zrušení reformy minulé vlády, což má dopady v řádu desítek miliard na rozpočet. Tyto změny jednoznačně převážily i nad slibovaným posílením investic.
Ostentativní přehlížení problému odvodů, který s sebou nese nejen nízké čisté mzdy občanů, ale i problémy s duálním pracovním trhem, kdy do ilegality lidé unikají před vysokými odvody, je obrovskou chybou, která se nám může vymstít.
Realita drahé práce a nízkých čistých mezd navíc není motivující pro ty, kteří se svými vyššími platy představují hlavní zdroj příjmů státního rozpočtu: a to daněmi, odvody z mezd i spotřebou.
Nižší schodek rozpočtu a lepší struktura nejsou jen teoreticko-morální otázkou odpovědnosti k našim dětem, ale dnešní nutností, chce-li se stát chovat odpovědně. A to ze dvou důvodů. Prvním je zakolísání růstu evropských ekonomik ve druhém čtvrtletí tohoto roku v důsledku zpomalení růstu zemí, které Evropu táhly, k čemuž přispívá i slabost a reformní váhání zemí, jako je Francie či Itálie. Tento stav v kombinaci s dalšími nepříznivými okolnostmi může přinést nejen další prohloubení schodků rozpočtů, protože HDP poroste pomaleji. Ale způsobí i horší dostupnost úvěrů prostáty s důsledky, které jsme viděli nedávno.
Druhým, ještě závažnějším rizikem je zhoršení bezpečnostní situace. Důsledkem je pokles důvěry občanů i firem. Ten přináší zpomalení soukromých investic a pokles HDP i potřebu masivního navýšení výdajů států, zejména obrany, což zase zvýší deficit. Snížení rizika zmíněných problémů tak velí státům hospodařit obezřetně.
I proto je plánovaná rozpočtová politika naší vlády nebezpečná. Někdy jistě risk vyjde a řada firem na riskování postavila svou prosperitu. Protiváhou tohoto rizika však není výnos, ale leda billboardy popisující to, co vláda občanům „zajistila“. O riziku této strategie tam nestojí nic, a přitom je celkem velké.
A důsledky nakonec zaplatíme všichni.
Stomiliardový schodek je buď příliš vysoký a „rozpočet má na víc“. Anebo vláda hodlá zásadně zvýšit výdaje, a tím „sekeru zatnout hlouběji“. Obojí je špatné.
Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09
