Píše Jamie Dettmer na americkém portálu Daily Beast. „Pomoc – hlavně potraviny a zdravotnický materiál – je určena Syřanům, vyhnaným z domovů, a hladových civilistům. Financuje ji Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj (USAID), evropští dárci a Organizace spojených národů.“
„Bible sice říká, že hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho, a žízní-li, dej mu napít.“ V očekávání, že křesťanskou láskou zaplanou i srdce obdarovaných. Když si však „užívají charity od svých nepřátel válečníci ´Islámského státu´, známého jako ISIS či ISIL“, žádnou vděčností ji rozhodně neopětují.
„Právě naopak, konvoje s pomocí musí za vstup do extremistických bašt ve východní Sýrii Rakká a Dajr ez-Zor emírům (lídrům) ISIS platit.“ Pro teroristickou verbež – „samofinancující se kontrabandem, vyděračstvím a prodejem všeho, co se jen ukrást dá, včetně vzácných starožitností z muzeí a archeologických vykopávek“ – je to „další vítaný zdroj příjmů“.
„´Konvoje podléhají souhlasu ISIS a musí se za ně platit. Výpalné se vykazuje jako dopravní náklady,´ říká koordinátor pomoci, který s Daily Beast hovořil pod podmínkou zachování anonymity. Úplatky hradí buď zahraniční či lokální nevládní organizace, jež pomoc distribuují, nebo turecké přepravní společnosti, s nimiž se doprava kontrahuje.“
Množí se i „obavy, že dostatečně monitorovaná není ani pomoc sama, takže se zčásti prodává na černém trhu nebo si jí ISIS kupuje mysli a srdce“ místní populace. „Řeč je přinejmenším o tom, že ISIS nemusí ze svého válečného rozpočtu utrácet za potraviny pro zdejší civilisty, či lidi vyhnané sem odjinud.“ Tím snáz – „říkají kritici pomoci“ – si „své zdroje může nechat výlučně pro vlastní ozbrojence a válečné účely“.
„Jedním ze šokujících rozdílů mezi ISIS a teroristickými strukturami minulosti je snaha dosáhnout, aby se dobyté území jevilo jako dobře organizovaný a perfektně fungující stát. ´Alláhovi vojáci vesnici či město neosvobodí proto, aby jeho obyvatele nechali na holičkách a byli lhostejní k jejich potřebám,´ hlásá poslední číslo Dabiq, online časopis skupiny.“ A hned vedle fotodokumentace zmasakrovaných kurdských vojáků a uťaté hlavy amerického novináře Stevena Sotloffa prezentuje záběry „obnovy elektrického vedení v Racce, domova důchodců, onkologického centra v Ninive i úklidu ulic v jiných městech.“
Už loni v prosinci přiznal Overseas Development Institute (ODI) - „nezávislý britský think tank, zabývající se mezinárodním rozvojem a humanitárními problémy“ – že „agentury, poskytující pomoc v Somálsku, vyplácejí ozbrojence al-Šabab, zdejší odnože al-Kájdy. Al-Šabab od agentur požadovala i ´registrační poplatek´ až kolem 10.000 dolarů. A v mnoha případech trvala na tom, že bude pomoc distribuovat sama, takže si značnou část nechala pro sebe. Think tank uváděl příklad města Baidou, kde al-Šabab polovinu až dvě třetiny potravin konfiskovala pro vlastní ozbrojence.“ Tato „filiálka al-Kájdy“ – konstatoval zmíněný tank ducha ve službách Jejího Veličenstva – „vyvinula vysoce sofistikovaný systém monitoringu a kooptace agentur humanitární pomoci“.
V syrských provinciích, ovládaných IS, to podle personálu agentur, napojených na USAID a spřízněné západní struktury, funguje analogicky. IS tu „trvá na tom, že každá z nevládních organizací, zahraničních i lokálních, vezme do kmenového stavu vždy minimálně jednoho jí nominovaného člověka. ´Přinejmenším jeden člověk ISIS je vždy na výplatní pásce; vnucují nám své lidi,´ říká koordinátor humanitární pomoci. ´A když už je konvoj připraven, vedou se jednání o tom, zda bude smět projet. Je kontaktován emír a zpřesňuje se cena.´“ Na dosaženou dohodu je prý naprosté spolehnutí. To se však „rozhodně nedá říci o jiných syrských povstaleckých skupinách“. S nimi může propuknout konflikt na kterémkoli z „kontrolních stanovišť“ na cestě k cíli.
„Řada pracovníků humanitární pomoci s tím ovšem má problém. ´Před pár měsíci jsme dodali mobilní kliniku pro nevládní organizaci, financovanou USAID,´ říká jeden z nich, který si rovněž nepřeje být jmenován. Klinika byla určena pro civilisty, všichni však víme, že se tu snadno mohou léčit i zranění ozbrojenci ISIS. Takže tu jeho válečníky, které bombardujeme, pomáháme vyléčit, aby byli s to bojovat znovu.´“
„Ještě bizarnější je, že zatímco pomoc proudí i nadále do teritorií ovládaných ISIS, na kurdská území v severovýchodní Sýrii jí míří pramálo.“ Jejím deficitem trpí už dlouho i „syrští Kurdové, kteří teď s podporou válečného letectva Spojených států brání Kobání“.
Daily Beast adresovala dotaz, co motivuje tak opulentní dárečky teroristické chátře, Státnímu departmentu i nevládním partnerům USAID a ostatních západních agentur. Většina z nich se odpovědi vyhnula úplně. Zpravidla s odvolávkou na „komplikovanost a delikátnost“ tématu.
Jinak to vidí M. Schanzer, prominentní znalec středovýchodní tématiky. Ten principiálně odmítá verzi, že by zastavení západní humanitární pomoci tam, kde z ní teroristické struktury profitují často víc, než oběti humanitárních kalamit, „nahrálo PR kampaním ISIS: ´Podle mne to je falešný argument. V oblastech, které kontrolují, ví každý, že je to brutální spolek. V tom je jejich základní slabina a tím, že tam cpeme pomoc, se jen dál snižuje šance, že se jim postaví na odpor lidé sami, což je ten nejlepší způsob, jak dostat ISIS na kolena.´“
