Překážky ztěžují život především neziskovým organizacím, které za sebou nemají silné zřizovatele s přístupem k veřejným prostředkům, jako obce anebo kraje. Současný stav přímo ohrožuje podstatu jejich činnosti, tedy pomoc potřebným. Novela zákona o sociálních službách, která byla schválena 22. 10. Senátem, problémy nijak neřeší. „Neziskovky stojí stále před problémem nezajištěného víceletého financování, bez něj nebude nikdy stabilizována síť sociálních služeb. Ani na začátku listopadu organizace nevědí, kolik jim v letošním roce stát celkem zaplatí. Novela zákona stanovuje pro každý rok pouze procentuální částku, kterou ze státního rozpočtu každý rok obdrží na financování sociálních služeb kraje, nikdy však nebudeme dopředu vědět, jak vysoká tato suma bude. Nejistota pokračuje, upozorňuje místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, která setkání iniciovala. „Kvalitu a dostupnost péče o klienty zároveň ohrožuje enormní tlak na snižování nákladů sociálních služeb,“ varuje senátorka Horská.
Novela nejen, že nepřinesla zlepšení, naopak – stát předal rozhodování o financování sociálních služeb na kraje, čímž namísto jednoho stávajícího systému financování vzniká 14 nových. Kraje a obce jsou navíc samy poskytovateli sociálních služeb prostřednictvím svých příspěvkových organizací, takže jsou v obrovském střetu zájmů. A zároveň v momentu, kdy kraj nepodpoří služby poskytované neziskovými organizacemi, neexistuje proti rozhodnutí možnost odvolání.
Samostatnou kapitolou je problematika proplácení příspěvku na péči, jelikož není pamatováno na všechny, kteří by na něj měli mít nárok. "Je chybou, že se při rozhodování o příspěvku na péči zohledňuje takřka pouze fyziologické hledisko. Na příspěvek na péči tak často ani v prvním stupni nedosáhnou například duševně nemocní, jejichž handicap není na první pohled vidět, onemocnění je však naprosto vyřadí z běžného života, proto potřebují vysokou míru podpory,“ připomíná dále Václav Keprt, ředitel Arcidiecézní charity Olomouc.
Další specifické problémy představuje absence stanovení základní sítě sociálních služeb nebo chybějící legislativní opora pro komunitní plánování. Neziskový sektor tak i nadále stojí před mnoha nevyjasněnými otázkami, k jejichž vyřešení je třeba součinnost všech zainteresovaných.
