Tím vtipem by se dal hezky odmítnout i můj povzdech nad palčivými problémy současného školství. Ale já to přesto zkusím.
Média a někteří rodiče totiž bijí na poplach, že dnešní žáci devátých tříd budou díky posledním krokům ministerstva školství „pokusnými králíky“. A celou společností zaznívají hlasy podobné tomu, co nedávno napsala jedna zdejší kolegyně blogerka, zjevně sympatická slečna, která se na zkoušku dospělosti teprve připravuje – totiž že povinná maturita z matematiky je hloupost, protože nic z toho už například ona nikdy mimo školu potřebovat nebude. Člověk by řekl, že to je opravdu jen názor jedné slečny – ale těch facebookových „lajků“ a sdílení se smajlíky bylo opravdu hodně.
Je reálné, aby moderní Česká republika chtěla školství jako švédský stůl, kde si každý vybírá obor studia bez ohledu na budoucí uplatnění? Kde jsou na trhu školy pro každou peněženku (například díky státním nebo církevním stipendiím)? Kde role domácího vzdělávání přebírá úlohu základních škol? Kdepak „pokusní králíci“, nebo dokonce „maturita z matematiky“.... Prostě school 4 fun :-)
Jenže je tu jeden drobný detail. Je zcela jasné, že úroveň vzděláni naší mladé generace klesá. Nemluvím přitom jako tvůrci oné kamenné destičky z úvodu. Ti totiž operovali s emocemi – kdežto my máme k dispozici fakta. Podle mezinárodního srovnání znalostí PISA (Programme for International Student Assessment) se čeští žáci zhoršili nejvíce v porovnání se svými kolegy ze zemí OECD. A to je fakt, který, řečeno lidověji, nelze „okecat“.
Pak je tu celá řada faktů, které sice „okecat“ lze, ale většina soudných lidí je rovněž vnímá jako problém. Učitelé se z hlediska společenské prestiže dostali na jedno z posledních míst. Řada lidí chápe smysl života v co nejrychlejším výdělku co největšího množství peněz, a jejich směnu za zboží. Také školství jako zboží, maturity a tituly za peníze… Výsledkem je, že na začátku 21. století je úroveň maturantů vědomostně často na úrovni někdejšího absolventa ZŠ, a žák, který nastupuje na maturitní obor, by se před desítkami let sotva dostal do učení.
To vše podtrženo a sečteno znamená ztrátu nejprve „tvrdých“, exaktních oborů, pak konkurenceschopnosti, a nakonec i propad ekonomiky, která prostě všechny ty pohodové nejprve „homeschoolery“, a pak maturanty bez matematiky a humanitní vysokoškoláky neuživí. Nevím jak vy, ale mne se taková představa vůbec nelíbí. A nejsem sama – naštěstí.
Proto ministerstvo vrací přijímací zkoušky, proto začíná návrat ke společné části maturity. Já osobně věřím, že projekt ukáže, že jsme se vydali dobrou cestou. Možná jsme dětem moc umetali cestičky, ale je dobré, když do cíle člověk dorazí lehce zadýchán. Třeba proto, že potom dokáže luštit nejen klínové písmo starých anekdot, ale třeba i spočítat vztah své výplaty k úrokové sazbě nabízené půjčky.
