Resort zdravotnictví se přitom díky více než tříletému snažení ministra zdravotnictví Nečasovy vlády L. Hegera před rokem nacházel ve stavu latentního kolapsu. Přestávaly fungovat peněžní toky, nemocnice na konci roku odmítaly přijímat pacienty na operace z chronického nedostatku peněz a mladí lékaři a zdravotnický personál začali z ČR utíkat za lepším, zejména do Německa a Rakouska, a to díky několikaleté stagnaci mezd.
Situace ve zdravotnictví se zdála téměř neřešitelnou, protože do červených čísel se dostávaly i ty nemocnice, které byly před tím léta ziskové. Ministr Němeček vycházel ze svých praktických zkušeností ředitele velké a velmi dobře řízené Ostravské nemocnice a situaci ve zdravotnictví se mu podařilo uklidnit.
Šéf hnutí ANO se tak svými útoky na Němečka dostal do pozice skutečného politického novátora. Jako kdyby se řídil slavným výrokem velkého francouzského revolucionáře M. Robespierra, duše jakobínského Výboru pro veřejné blaho: „Kdyby bylo možné, aby Výbor pro veřejné blaho zradil lid, udám jej.“ Stejně tak A. Babiš podává trestní oznámení na ministra zdravotnictví téže koaliční vlády, které je sám místopředsedou a ve které zastává pozici ministra financí. Není to ani věcí zásad, jde o otázku vkusu… Ministr Němeček by měl nicméně veřejnosti vysvětlit další Babišovo závažné nařčení, že si staví v Čeladné rodinnou vilu za desítky milionů korun. Pokud se prokáže, že tomu tak není a že vše je poněkud jinak, než tvrdí A. Babiš, měl by se šéf hnutí ANO Němečkovi veřejně omluvit.
Jako bývalý premiér nevidím nejmenšího důvodu, proč vyhazovat ministra, který si ve své práci počíná velmi dobře.
Babiš by neměl silnými slovy zakrývat chabé výkony svých nominantů ve vládě. V první řadě velmi neúspěšné působení odcházejícího ministra dopravy Prachaře, ale také působení H. Válkové, která krom trapného řízení resortu spravedlnosti nyní přichází s návrhem zákona o státní službě, který je snad ještě horší než ten, jejž stvořili sami státní zástupci. Jistě není v zájmu ČR a jejích občanů, aby zde vznikla generální prokuratura řízená ministerstvem spravedlnosti podobná někdejšímu sovětskému vzoru… Takový systém by umožňoval prakticky neomezené ingerence výkonné moci do moci soudní.
