Již mnoho let všichni víme, že v „demokracii po česku“, která u nás již 24 let je, ač má ke skutečné demokracii a právnímu státu hodně daleko, je možné takřka všechno. Bohužel. Pod rouškou demokracie je možné tzv. „privatizovat“ takřka všechno, privatizované, a do doby privatizace plně funkční podniky, závody i celá odvětví, je možné zcela beztrestně „vytunelovat“, zaměstnance propustit, stroje rozprodat, budovy zdevastovat či dokonce provokativně zbourat, snad jako pomstu představitelům minulého režimu, kteří ještě žijí a kteří je, byť těsně před politickým převratem v roce 1989, postavili.
Novodobí politici rozhodli, že naše, do převratu plně funkční a soběstačné zemědělství, kde byla zaměstnána značná část obyvatelstva našich vesnic a které zcela spolehlivě uživilo celý národ od Chebu po Michalovce, je přežitkem, neboť – podle politiků - můžeme úplně všechno koupit v unijních supermarketech a hned iniciativně začali mnoho tisíc hektarů kvalitní orné půdy, za nemalé úplatky, prodávat zahraničním řetězcům.
Tito arogantní a nenasytní porevoluční politici také zařídili, aby byty, které v minulém režimu dostávali občané od státu, závodů, podniků, JZD či státních statků zcela zadarmo, si byli ke stáru – pod hrozbou vystěhování - nuceni koupit, a kdo na to neměl peníze, skončil buď v nějaké „špeluňce“, ve sklepě, v obecním stanu či dokonce jako bezdomovec někde v lese, v parku a ti šťastnější pak ve vytápěných budovách Hlavního nádraží v Praze.
Řada novodobých politiků však šla ještě dál a „tunelovala“ okresní nemocnice, které do té doby spolehlivě sloužily občanům, následně vytunelovala celé zdravotnictví, v řadě obcí zlikvidovala jesle, školky i celé základní školy, budovy drze skoupili za pár korun sami pro sebe, nechali je přestavět na svoje firmy či „výnosné“ byty a bytečky pro státem dotované „nepřizpůsobivé občany“, za pár korun skoupili od starých lidí většinu pozemků přiléhajících k obcím a pak z nich udělali výnosné stavební parcely, které prodali ve své režii, zadlužili obce, zlikvidovali armádu, včetně takřka všech jejich objektů, skladů a zásob, rozbili policii a aby se ji nemuseli obávat, zcela řízeně vyházeli takřka všechny odborníky a dosadili si na vedoucí místa většinou jen „svoje lidi“, jejichž nejvyšším vzděláním bylo pouhé označení - „Chartista“ či jeho rodinný příslušník. Obdobně „přepracovali“ pro ně nepohodlné zákony, které chránily státní majetek, dosadili si „svoje lidi“ na státní zastupitelství, do funkcí soudců a takřka do všech dalších důležitých funkcí ve státní správě, až se mezi lidmi začalo říkat, že: „čím větší blbec – tím vyšší funkce“.
Přesto, že je již mnoho let každému známo, že demokracie je vláda lidu a z toho zcela jasně vyplývá, že by se v demokratické společnosti mělo dělat pouze to, co si přeje většina občanů, je třeba suše konstatovat, že u nás se to jaksi nějak nepodařilo. V řadě zemí světa tomu tak skutečně je, ale v České republice se v posledních letech dělá jen to, co si přeje několik málo vychytralých politiků, či za nimi se skrývajících podvodníků, demokraticky nazvaných „poradci“ či „lobbisté“, kteří, jak se ukazuje, si řadu politiků doslova „vodí“ jako svoje loutky a tito „pracují“, pokud se tomu tak vůbec dá říkat, nikoliv pro občany – ale výhradně pro své „loutkáře“, kteří stále více bohatnou, ač většina slušných a obyčejných lidí, kteří se živí svou vlastní prací, chudne.
Vzhledem k tomu, že plat každého pracovníka, a tedy i politika, by měl odpovídat práci, kterou odvedl pro společnost, odměna shora popisovaných politiků by se, až na světlé výjimky, měla rovnat nule, neboť českou společnost právě tito politici zcela jasně poškodili, na její úkor se obohatili a škodí dál. Protože však nejsem asociál, dal bych jim, za jejich práci, pro začátek 9.500,-- Kč. hrubého, což je částka, kterou sami politici schválili jako minimální mzdu pro naše občany, a ze které musí žít v naší republice přibližně jedna třetina občanů. A aby i pro politiky byla mzda „motivační“, nejkvalitnějším jedincům, kteří by zcela nezištně pracovali pro naše občany 15 až 18 hodin denně, včetně sobot a nedělí, bych navrhl plat v maximální výši průměrného platu, který nyní údajně činí něco kolem 25.000,-- Kč, na který však tři čtvrtiny lidí vůbec nedosáhne a tento průměrný plat je takto vysoký jen díky tomu, že právě řada politiků, vysokých státních úředníků, podnikatelů, ředitelů a dalších manažerů, bere stotisícové platy a mnohdy ještě vyšší, i mnohamilionové mimořádné odměny. A teprve poté by občané viděli, který z politiků by byl ochoten v politice zůstat a plnit úkoly pro občany a kdo by z politiky dobrovolně odešel.
Další otázkou v této souvislosti je, zda by sami poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky měli rozhodovat o výši svých platů? Myslím si, že nikoliv, neboť je to jen každoroční a značně teatrální proces, divadlo pro občany, kde se všichni předhánějí v návrzích tak mazaných, aby si snad občan – volič, začal myslet, že oni si svůj plat snad chtějí i snížit, ale většina se jich skrytě těší na to, že se nakonec nedohodnou a platy jim automaticky stoupnou o celou čtvrtinu.
Domnívám se, že platy poslanců, ministrů a dalších ústavních činitelů, by měly být schvalovány komisí, ve které by byli nejen poslanci a senátoři, ale i pracovníci ministerstva financí a zástupci všech odborových svazů, kteří by komisionálně posoudili vývoj naší společnosti a jednotlivých rezortů, a podle konkrétních výsledků by stanovili přesně vymezené platy všem politikům, počínaje prezidentem republiky, až po posledního starostu v nejmenší české vísce, a to za konkrétně vykonanou práci v uplynulém roce.
Popřemýšlejte o tom, vážení přátelé, neboť všude jinde platí, že za kvalitní práci a vysokou „přidanou hodnotu“ se platí nadstandardně, ale za nekvalitní práci se neplatí vůbec nic! A nezapomeňte, že jde o naše společné peníze.
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
