Ocitli se společně na programu jednoho zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. A zážitky to byly nevšední a silné. Začali jsme divadelním představením v režii britské UKIP a francouzské Národní fronty. Obě strany mají přitom program tak trochu nahnědlý nebo rovnou řekněme, mají k nacionalismu blíže než by se na slušnou politickou partaj slušelo. Předsedovi EK nicméně celkem oprávněně vytýkají, že uprostřed Evropy (v Lucembursku) vybudoval (coby premiér) daňový ráj, za který by se nemuseli stydět ani na Panenských ostrovech.
Jak dnes už víme, Juncker vyslovení nedůvěry nakonec ustál. Nic to ale nemění na faktu, že nově navolená Evropská komise díky tomuto škraloupu vybíhá už od startovní čáry se značným handicapem. Jestli jde jen o nakopnutý palec, nebo o vyhozené koleno, to se ukáže až po pár metrech. Abych ale zůstala u sportovní terminologie, střídat celé družstvo v první minutě ničemu dobrému neprospěje. Že se na problém bude touto optikou dívat většina kolegů v Evropském parlamentu, bylo od počátku jasné a tak je třeba číst kroky obou politických stran spíš jako snahu uštědřit předsedovi EK veřejný kopanec před zapnutými kamerami.
Rozhodně mnohem příjemnější a taky přínosnější bylo druhé setkání v pořadí. V EP promluvil papež František. Papež, který svým neortodoxním přístupem nachází cestu k bezvěrcům i k vyznavačům jiné víry. Jeho projev rozhodně nebyl zdvořilostní či formální. Promlouval o tom, jak důležité je soustředit se na skutečné hodnoty, namísto všeobecně rozšířeného konzumentarismu. Že i zákonodárci by měli při své práci pamatovat především na člověka a naopak potlačovat preferování ryze ekonomických a technických zájmů, které se promítají do všech sfér našeho života. I člověk jako já, který do kostela v neděli nechodí, si při jeho slovech uvědomil, na co často zapomínáme. Jeho předchůdce otce Benedikta jsem měla možnost vidět na vlastní oči, když požehnal mé starší dceři. V obou případech jsem měla stejný pocit: existuje něco mezi nebem a zemi.
Rovnýma nohama zpět do reality mě ale vrátila slova předsedajícího schůze. Jak z jiného světa se hned poté, co papež z pléna odešel, ozval apel: "Jdeme hlasovat, resoluce číslo. odstavec ten a ten. Kdo je pro, kdo proti." Zatímco svatý otec i předseda EK přišli do Parlamentu osobně, Google sledoval jednání jen ze záznamu. Kde jinde než na Googlu. A mnohdy se asi nestačil divit. Co se vlastně stalo? Někteří kolegové se rozhodli, že z našich poslaneckých lavic odhlasujeme, že by se Google mohl v budoucnu rozdělit na vyhledávače a ostatní komerční služby. Právo na názor neupírám nikomu. Při vší úctě k vědomostem mých kolegů europoslanců ale musím říct, že sama dávám přednost expertnímu názoru z nezávislého šetření. A právě to má na starosti nová eurokomisařka pro hospodářskou soutěž. Než dojde k nějakému závěru, s nímž se budu moci seznámit, nechci se zahájeného honu na Google účastnit. Byť jsem z úst některých českých kolegů slyšela alibistické zpochybňování toho, že by se jednalo o atak přímo na tento vyhledávač, opak je pravdou. Slovo Google sice v textu nenajdete, ale že byl hlavním cílem celé rezoluce, hlásala zahraniční média již několik dní dopředu. Proto jsem hlasovala proti.
Po týdnu plném zážitků jsem hned o víkendu přidala jako bonus ještě jeden. K nejpraktičtějším otázkám každodenního života jsem se vrátila v centru Paříže. Právě tam jsem musela řešit, kde rychle sehnat náhradní kalhoty a boty pro mou dcerku, která mi stále tvrdila, že to ještě vydrží. Bohužel nevydržela. To vše uprostřed předvánoční výzdoby, třpytivého pozlátka, davů turistů i nakupujících Pařížanů, za tónů koled a vůně pečených kaštanů. Zkrátka - advent je tu, tak všem nám pevné nervy!
