Koncepce obsahuje šest scénářů, z nichž nejpravděpodobnější je ten, který říká, že primárním energetickým zdrojem bude jádro a dalšími zemní plyn a ropa.
Mládek již odmítl scénář, podle něhož by energetika ČR stála hlavně na plynových elektrárnách, i scénář, který sází na obnovitelné zdroje, a uvedl, že vláda chce prosazovat využití jaderných a uhelných zdrojů.
Zdá se tak, že ministr Mládek prosazuje variantu, která jde zcela proti vývoji v západních státech Evropské unie (mimo Francie, kde je velmi dominantním energetickým zdrojem jádro) a také proti cílům Klimaticko-energetického balíčku na rok 2030, který počítá se snížením CO2 v ovzduší o 40 %, se zvýšením energetické účinnosti o 27 % (tj. úspora energie o 27 %) a se zvýšením podílu energie vyprodukované z obnovitelných zdrojů rovněž na 27 %.
Zatímco Německo se do roku 2022 chystá uzavřít všechny jaderné elektrárny na svém území, J. Mládek naznačuje, že počítá s výstavbou nových jaderných bloků v Temelíně nebo Dukovanech. Je třeba uvést, že už nyní ČR vyveze celou produkci JE Temelín, a řadí se díky tomu na úctyhodné 5. místo největších světových vývozců elektrické energie. Kam a za jakých podmínek budeme elektřinu z nových bloků vyvážet, pokud naši sousedé splní cíl 27% úspory? (A v případě Německa a Rakouska o tom nepochybuji.)
Vzdor představám důkladně mediálně zmasírovaných českých občanů o tom, že energie z jádra je levná a výhodná, je realita opačná. Na pražské energetické burze se nyní elektřina pro příští rok v základním pásmu obchoduje za 975 korun za megawatthodinu, autoři energetické koncepce však vyčíslili náklady na jednotku elektrické energie vyrobené z moderního jaderného bloku na 1 600 korun. Dále je otázkou, za kolik by se elektrická energie obchodovala v případě, že by jí bylo vyrobeno ještě více, ale díky úsporám by jí bylo potřeba stále stejně, nebo dokonce méně…
Navíc se objevily informace o tom, že by nově dostavěné bloky prakticky vlastnila společnost, jež by je budovala. To znamená, že kdyby už generovaly nějaké zisky, šly by do kapes zahraniční společnosti, nikoli do státní kasy. Česká republika by tak poskytla pouze místo, zaměstnance, riziko a pochopitelně též prostory ke skladování jaderného odpadu, a to zcela bez vyhlídek zisků.
Častým argumentem pro dostavbu jaderných bloků je tvorba pracovních míst. Je samozřejmě pravda, že výstavba i provoz nových bloků by nová pracovní místa vytvořily. Ale je třeba si uvědomit, že např. v Německu živí obnovitelné zdroje 5000 firem, z čehož je zcela jasně vidět, že nejen investice do jádra se z hlediska růstu pracovních míst velmi vyplácejí. Posilování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů by navíc posílilo energetickou nezávislost jednotlivých obcí (i domácností). V energeticky nezávislých nebo nezávislejších obcích by zůstávaly peníze za spotřebu elektřiny, které by tato obec mohla dále investovat do svého rozvoje, a navíc by díky obnovitelným zdrojům energie mohla svým obyvatelům poskytnout nová pracovní místa, a to i určená velmi kvalifikovaným pracovníkům, kteří by jinak odcházeli pryč.
Doufám, že česká vláda bude hledět v první řadě na zájmy většiny českých občanů, nikoli na zájmy silných lobbistických skupin, jimž by výstavba nových jaderných bloků přinesla obrovské zisky, a vybere takovou variantu, která bude pro většinu českých občanů nejvýhodnější. A to skutečně není ta, která počítá s výstavbou nových jaderných bloků.
Jiří Paroubek