Když Evropu napadla finanční krize, v centru pozornosti se ocitly malé a střední podniky, protože ty jsou páteří evropské ekonomiky, ty jsou hlavním zdrojem zaměstnanosti. Když se Rusko ocitne v hospodářské krizi, car začne uklidňovat oligarchy.
V EU v krizi nikoho nenapadlo v první řadě chránit ty nejsilnější, ale ty nejslabší. Když se totiž dostaneme o něco výš, než jsou kupecké počty, zjistíme, že ekonomika silných hospodářských celků závisí na prosperitě malých a středních entit – je to stejné jako s vyvážením portfolia rizik. Investujete všechno do jedné komodity , jedné firmy- a s ní stojíte a padáte. Když stojí Váš finanční základ na celé řadě menších, navzájem zkombinovaných investičních entitách, nemůžete prodělat. Stát je na tom podobně – když padne Škodovka –(což je takřka jediný příklad privatizace, který se povedl, protože VW je lepší vlastník než Klausovi příjemci milostí) – stát to přežije. Když se zhroutí tisíce malých firem v regionech, máme závažný problém.
To je ekonomicky rozumný a sociálně citlivý přístup. Levice, nejen ta česká, má ovšem i dnes tendenci hájit ruský oligarchický či neocaristický model vládnutí, jakoby Moskva byla stále Mekkou socialismu – viz obrana Ruska v konfliktu s Ukrajinou. Velké podniky, uhlí, ocel, banky – už nejsou pilířem státu, ale jeho vyzyvatelem a často se tak i chovají.
Existuje samozřejmě i další pohled: i prezident Putin chrání páteř svojí ekonomiky – těžební společnosti oligarchů. To znamená, že Rusko je na tom jako někdejší africké kolonie – země neschopná vytvořit přidanou hodnotu. Prostě bude bohatá tak dlouho, dokud se bude rýpat v zemi a prodávat, co tam najde. Malé a střední podniky, ekonomický základ střední třídy, zde hrají druhé housle.
Pokud je pravda, že skutečné bohatství zdravého státu plyne z bohaté střední třídy, která je i nositelkou hodnot, vzdělanosti a kultury, pak Putinovo setkání s oligarchy je nejen výpovědí o ruské ekonomice, ale i příznakem nemocného stavu a struktury ruské společnosti. A před tímto světem hodnot se míní naši nejvyšší představitelé dobrovolně sklonit?
Kéž by si to naši politikové uvědomili.
