Případ z předloňského podzimu byl v norském článku popisován následovně: Jednou ráno zaklepala u matky, které byly odebrány děti, policie a kněz. Měli ji sdělit, že její tříletý syn byl zavražděný v rodině pěstounů, kteří se o něho starali. Tříletý chlapeček zemřel na následky vícečetných bodnutí do těla a několika úderů do hlavy. Vrahem měl být jeho nevlastní třináctiletý bratr z pěstounské rodiny, který se k hrůznému činu přiznal během výslechu.
Vrah nejspíše na mladšího „sourozence“ žárlil
Biologická matka zavražděného dítěte žije v Bergenu a ztratila právo na péči o syna loni v říjnu. Chlapeček jí byl odebrán a umístěn do přechodné pěstounské péče. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se dítěti mělo přihodit cokoli zlého. Malý kluk byl přitom podle matky ve svém novém domově spokojený a vycházel prý dobře se svými dvěma novými nevlastními sourozenci. Co vedlo kluka k tomu, že zavraždil dítě, které bylo jeho nevlastním sourozencem se však nedozvíme. Policie jen naznačila, že mohlo jít o žárlivost na mladšího „sourozence“. Mladistvý už měl dostatečný věk na to, aby si uvědomoval důsledky svého jednání.
Na celé věci je obdivuhodné, že matka se naopak snažila i přes svoji obrovskou bolest vyjádřit pěstounské rodině soucit: „Myslím si, že pěstounská rodina to má hrozné sama o sobě. Syn byl u nich tak šťastný. Tohle bylo poslední místo, kde bych mohla pomyslet, že by se mu mohlo cokoliv stát,“ řekla matka dítěte.
Při čtení těchto řádků vás asi napadají stejné otázky jako mně? Co se přihodilo tak špatného, že se matka nemohla už dále starat o svého vlastního syna? Nebylo by přece jen lepší, kdyby dítě zůstalo u vlastní matky? Nikde jsem se žádného zdůvodnění nedočetl. Byla pěstounská rodina důkladně prověřena před tím, než jí bylo dítě svěřeno do péče? Jak se mohlo stát, že třináctiletý kluk jen tak z ničeho nic ubije bezbranné malé dítě k smrti? Je bezesporu veliká škoda, že ani norský tisk neposkytl v této záležitosti žádné podrobnější informace. Pozadí případu je tak i nadále skryto za hradbou mlčení a otazníků zůstává více než dost.
V Norsku umřou každý rok u pěstounských rodin desítky dětí
Dostala se mi ale do ruky statistika zemřelých dětí v péči norského Barnevernetu během let 1990-2001. Čísla mně úplně vyrazila dech. Celkově bylo během let 1990-2001 zmařeno 702 dětských životů, přičemž tendence byla stoupající.
Ať už jsou současné počty jakékoliv, úmrtí dětí v pěstounské či jiné náhradní rodinné péči představují další důvod, proč nesmí být norská sociálka státem ve státě. Naopak musí být bedlivě kontrolována, aby jednala pouze v případech, kdy je to opravdu nutné. Cesta do pekla bývá, jak známo, dlážděna dobrými úmysly.
Přeji hezký den a veselou mysl!
