Avšak vtipy stranou, naše republika v oblasti dopravní infrastruktury čelí velmi vážným problémům. V nejvýznamnějším indexu konkurenceschopnosti vedeném prestižním Světovým ekonomickým fórem v Davosu je naše dálniční a silniční infrastruktura hodnocena jako 81. nejlepší na světě.
To znamená, že nás v otázce výstavby a údržby těchto pozemních komunikací předběhla nejenom celá řada postkomunistických zemí (Chorvatsko zaujalo 17. pozici, Slovinsko 37. pozici, Estonsko je na 54. příčce a dokonce Ázerbájdžán na 69. pozici), nýbrž i terorismem, politickou nestabilitou a přírodními katastrofami zmítaný Pákistán (75. pozice ze 144. hodnocených zemí). Před námi jsou Laos, Etiopie, Ghana i Guatemala. Tak tristní hodnocení předčilo dokonce i celkový propad ČR v tomto řebříčku konkurenceschopnosti z někdejší 29. pozice na dnešní 37. místo.
Pozice naší země v očích světových odborníků je jak v absolutních, tak i v relativních veličinách v otázce silniční a dálniční infrastruktury v posledních létech neměnná a hnutí Úsvit hned v okamžiku svého vzniku položilo otázku jak tento stav změnit. Zde bych rád zdůraznil, že na výstavbu a údržbu pozemních komunikací mají podle našeho názoru zásadní vliv dvě odlišné skupiny faktorů. Do první skupiny patří obecný stav poltického a úřednického vedení země – míra jejích osobní odpovědnosti za rozhodnutí, která činí, míra společenské kontroly nad těmito procesy a z toho všeho plynoucí motivace odpovědných osob chovat se skutečně odpovědně vůči občanům, jimiž jsou za svou práci placení. Do druhé skupiny faktorů ovlivňujících výstavbu silnic a dálnic pak řadíme například stav našeho hospodářství, výběr spotřební daně z pohonných hmot a peníze plynoucí z prodeje dálničních známek a mýtného.
Jsme si vědomi toho, že žádný, byť sebelepší ministr dopravy nedovede dosáhnout principiálního posunu věcí ve svém rezortu, aniž by došlo ke změnám i v ostatních výše uvedených oblastech. Je to týmová práce. Právě proto jsme hned po svém zvolení do Poslanecké sněmovny začali řešit tento problém „shora“. Navrhli jsme zavedení osobní a trestní odpovědnosti politiků a úředníků za rozhodnutí, které na svých postech činí. Předložili jsme celou řadu prorůstových opatření, které měly pomoct znovunastartovat náš hospodářský růst a hlasovali jsme pro snížení spotřební daně z nafty a benzínu, díky čemuž by stoupla celková spotřeba jak naších domácích spotřebitelů, tak i spotřebitelů zahraničních.
Bohužel tyto, ani další návrhy hnutí Úsvit se nesetkaly s pochopením většiny ostatních parlamentních stran a hnutí. Principiální změny slíbené vítěznými stranami z loňských sněmovních voleb se zatím nedostavily a bez principiální změny systému nelze očekávat principiální změnu ve fungování jeho součásti – Ministerstva dopravy, potažmo Ředitelství silnic a dálnic ČR.
Interpeloval jsem pana ministra Antonína Prachaře v otázce nákladů ministerstva dopravy na jeho vlastní provoz a v otázce jeho možných vnitřních úspor v oblasti byrokracie. Spolu s kolegy z poslaneckého klubu bedlivě sleduji, zda a jak se daří této vládě realizovat slíbené úspory na ministerstvech a spolu s voliči čekám, kdy už vláda konečně něco v této zemi principiálně změní k lepšímu sama, odmítá-li doposud téměř všechny legislativní iniciativy hnutí Úsvit.
Podle údajů samotného Ředitelství silnic a dálnic ČR v létech 2005 – 2012 přibylo v provozu pouhých 205 km dálnic a 7,3 km silnic a to i přesto, že stát v těchto povětšinou turbulentních létech investoval do této infrastruktury dohromady 263,5 miliard korun. Je proto zřejmé, že zdaleka ne vše je v oblasti výstavby a údržby silniční a dálniční sítě otázkou peněz. Zdá se, že dnes je tou nejkritičtější otázkou efektivita utracení těchto peněz naších daňových poplatníků a Úsvit se této otázce bude i v následujících létech velmi intenzivně věnovat.
Text vyšel v časopise: Silniční síť – základ civilizace a prosperity
