Loni sice meziročně skutečně došlo k nárůstu daňových příjmů státu o 18,8 miliardy, přičemž vzrostly zejména příjmy státu u DPH o 10,3 miliardy korun, tedy o 4,7 %, a příjmy z daně z příjmu právnických osob (DPPO), a to o 7,9 miliard korun, což odpovídá 9,7 %.

Naopak příjmy z živnostenské daně (DPOSVČ) byly zřejmě tak titěrné, že je ministerstvo financí ve svém komentáři k vývoji státních příjmů ani neuvedlo. (V roce 2013 činil příjem z DPOSVČ 2,8 miliardy korun.) Již jsou pryč – a nikdy se nevrátí – doby, kdy tento příjem státu činil v běžném roce i 15, či dokonce 25 miliard korun.

Inkaso za DPPO dosáhlo za rok 2014 celkové výše 84,4 miliardy korun. Pokud si uvědomíme, že za rok 2013 odešlo z ČR do zahraničí na konta mateřských firem českých dcer na dividendách 315 miliard korun a předpokládáme, že částka za rok 2014 bude podobná, spíše o něco vyšší vzhledem k vyšším příjmům firem, můžeme předpokládat, že daňové příjmy státu z DPPO nedosáhnou možná ani čtvrtiny částky, která odchází do zahraničí na dividendách. A to ještě významnou část vybrané DPPO činí příjmy od státních a polostátních firem (ČEZ, Budvar a další).

A pokud vzpomeneme také na to, že některé příjmy státu v roce 2014 byly mimořádné (aukce z kmitočtů na rychlé mobilní sítě LTE v objemu 8,5 miliardy korun, příjmy z EU, které byly meziročně vyšší o 6,6 miliard korun) a také výnos ze sociálního pojištění byl meziročně vyšší o 10,6 miliard korun, vidíme, že tyto příjmy dohromady dělají 25,7 miliardy korun, a víme, že došlo k meziročnímu nárůstu příjmů o 18,8 miliard korun, je jasné, že A. Babiš na poli výběru daní žádný zázrak nepředvedl.

Volání ČSSD o potřebě zavést dokonce (vyšší sazbu DPPO pro velké české firmy, často oligopolního charakteru má tedy morální, a dokonce i ekonomické opodstatnění.

Jiří Paroubek