Ne, že by se velryby nyní nezabíjely, ale musí se to všelijak maskovat vědeckým výzkumem a jsou s tím starosti. Proto je třeba dost hlasů, které prolomí moratorium na lov. Hlásá se, že ochrany již netřeba, kytovců je habaděj a hlavně, když se nebudou lovit přijde mnoho lidí o práci. Uvolněním lovu by sice bylo možné rybářům zajistit na dalších několik let práci, ale nakonec by o ni stejně přišli. Nejpozději současně se zabitím poslední velryby. Bohužel zároveň s tím přijde příroda, my, ale také všechny budoucí generace o několik druhů těch největších živočichů, které se kdy na této planetě vyskytovali.

Ta argumentace velrybářských loby je mi jaksi povědomá. Znám jiné ohrožené živoucí organismy. Severočeské obce. Když jich za pár desetiletí zmizelo více jak 200, byla nad ostatními vyhlášena počátkem devadesátých let ochrana – ekologické limity těžby. Nyní jiná loby, nicméně té velrybářské dosti podobná, chce prolomit toto moratorium na ochranu obcí a vyhrožují, že v opačném případě poroste nezaměstnanost a ohrozí se prosperita. Je prosperita spojena s těžbou? Jak je tedy možné, že po víc jak sto letech rozvoje hornictví je tu největší nezaměstnanost a nejnižší vzdělanost? Jak to, že z bývalého podniku MUS zbyla z dvanácti tisíc zaměstnanců třetina? Jak to, že se tu lidé dožívají v průměru o několik let méně než jinde v republice? Prolomením limitů se problémy neřeší, ale jen o pár let odsunou. Obětujeme další obce, které vznikly už za Přemyslovců pro pouhých dvacet let těžby navíc? A co bude potom? Pak budeme mít úplně stejný problém s nezaměstnaností. Jen tu již nebudou ty velryby, totiž obce. Dům můžeme ocenit třeba i dva a půl násobkem odhadní ceny, ale jak oceníme ztrátu historie, tradice, identity a vlastních kořenů? Budou pro všechny příští generace ztraceny, stejně jako ty velryby…