Naštěstí ne všichni feudální pánové byli stejní. Jeden z červeného panství byl jiný. Byl velice nespokojen se stavem království, vážil si svých poddaných, nevybíral všechny daně, těm nejchudším každý týden rozdával chléb a byl vzpurný k nařízením krále. Jednoho dne promluvil k lidu svému, že již nastal čas na změnu a zemi je nutné zbavit zlodějů, lhářů a lumpů. Požádal tedy svůj lid o pomoc a se svým vojskem prošel dalších 8 panství, přesvědčil i zde poddané o nezbytnosti sjednotit království a zemi vrátit prostému lidu. Lidé jej následovali a od panství k panství došlo k výměně hradních pánů. Novými správci panství se stali nejsilnější a nejschopnější sedláci v kraji a ti si vybrali své spojence.

K úplnému sjednocení však bylo nutné vyměnit krále a tak jednoho dne horda poddaných v čele s pánem z červeného panství stála před mohutnými hradbami králova sídla. Královští rádci dávno prchli a na hradbách zůstali pouze nejvěrnější královy posluhovači. Bitva to nakonec byla velice krátká, jelikož se za hradbami našel spojenec, který vzbouřencům ukázal tajnou cestu až ke královským komnatám. Král překvapen rychlou porážkou kapituloval a království odevzdal vítězi. Pán z červeného panství slíbil všem svým poddaným, že výběr daní bude spravedlivý, že všechny zloděje a šlechtice potrestá a zemi vrátí lidu. Vyměnil tedy výběrčí daní, správce všech, písaře, soudce, šerify. Ten, kdo jej nechtěl poslouchat, bez milosti uvěznil, rychle odsoudil a pak popravil. Vládl tvrdou rukou. Lidem se pak dařilo líp. Neplatili vysoké daně, pracovali na zapůjčených pozemcích, mohli si půjčit na dům, každý týden dostali zdarma jeden chléb. Jejích povinností bylo pouze odvádět řádně a včas daně, nikdy nerozporovat nařízení nového krále a nikdy neopouštět své léno (platilo jak pro správce panství, tak i pro jejich poddané). Vzpoura se totiž přísně trestala.