Dlouhou řadu měsíců poslouchám stesky firem a podniků, že totiž na českém trhu práce nenachází absolventy připravené plnit úkoly, které od nich v praxi požadují. Vzhledem k tomu, že můj návrh byl většinou kolegyň a kolegů zákonodárců přijat a firemní střední odborné školy a učiliště tak dostaly zelenou, situace by se měla změnit.
Napříště si firmy, příp. jejich sdružení budou moci zakládat vlastní střední školy a odborná učiliště a na nich si své budoucí zaměstnance sami připravovat takříkajíc svým potřebám na míru. Vedle škol, které dnes spravují jednotlivé kraje, tak vzniknou školská zařízení, jejichž absolventi budou nejen odborně stoprocentně připraveni, ale budou už znát firemní kulturu a návyky a tudíž odpadne nutnost je hned po nástupu rekvalifikovat.
Důležité je, že po přijetí mého pozměňovacího návrhu nevzroste absolutní počet škol a tedy náklady s nimi spojené. Mým cílem byl spíše převod stávajících veřejných škol, které kraje jako zřizovatelé chtějí optimalizovat kvůli nízké naplněnosti, a tedy neefektivnosti provozu. Jde mi o to, aby firemní školy vznikaly skutečně podle potřeb trhu práce a ne jako podnikatelský záměr za účelem tvoření zisku.
Toky peněz do firemních škol se budou řídit stejnými pravidly podle platné legislativy jako ve školách soukromých. Platy pedagogů a nepedagogických pracovníků budou pokryty státním rozpočtem. Ten bude částečně krýt také provoz a učební pomůcky. Právě obnova a rozšíření učebních pomůcek na veřejných středních odborných školách a učilištích je dnes velmi často kamenem úrazu. Pokud jejich pořizovací cena totiž překračuje 40 tis. Kč, nehradí ji MŠMT, ale zřizovatel – tedy kraje a ty na to obvykle nemají peníze. Žáci se tedy většinou učí na zastaralých strojích a přístrojích. Z vlastní zkušenosti vím, že řadě škol byla navíc zrušena zázemí praxe, v případě zemědělských škol zrušením statků. I to je příčinou toho, proč absolventi nemají potřebné dovednosti požadované zaměstnavateli.
To vše by se v případě firemních škol neopakovalo. V zájmu daných firem by totiž bylo, aby své školy a žáky vybavily potřebnými pomůckami a know how. Na druhou stranu se finančně uleví i krajům. Finanční prostředky, které na učební pomůcky a provoz veřejných škol mají, budou rozdělovat mezi menší počet škol. Tím se zkvalitní vzdělávání jak ve veřejných, tak ve firemních školách.
Můj pozměňovací návrh je pouze prvním krokem. Dále musí samozřejmě následovat řešení daňových úlev pro firmy, které už existující školy od krajů převezmou, zajištění odborně kvalifikované praxe na podnicích, smluvní zajištění garance prvního zaměstnání a kroků pokud absolvent svůj závazek nastoupit do zaměstnání nesplní atd. Stejně tak bude nutné zpracovat metodiku převodu škol od krajů pod podniky.
A ještě jeden důležitý detail musím připomenout na závěr: můj pozměňovací návrh ohledně firemních škol půjde uvést v život pouze tehdy, pokud se konkrétní kraje a podniky dohodnou. V mnoha případech by to bylo žádoucí nejen pro obě tyto strany, ale především pro žáky, v lepším případě budoucí zaměstnance, v horším nezaměstnané absolventy.
