Účinnost tohoto boje jsem často poznal i na vlastní kůži. Když jsem se snažil o to, aby sociální demokracie měla poněkud jinou nežli „zemanovskou tvář“.

Miloš Zeman opět trpí ztrátou paměti, pokud hovoří o tom, že boj proti frakcionářství byl jenom záležitostí bolševiků, i on chtěl mít ze sociální demokracie monolitní stranu, podporující velkého vůdce.

Je zábavné dnes sledovat, jak tvrdí přesný opak toho, co prováděl v letech 1993-2001 jako předseda sociální demokracie. Jsem rád, že Miloš Zeman konečně dozrál v politika, který hovoří o potřebě fungujících názorových stranických proudů, „chcete-li frakcí“ v sociální demokracii. A měl by se snažit doporučit totéž také hnutí ANO A. Babiše.

Já si dokonce myslím, na rozdíl od něj, že frakce se nemusí shodovat na všech základních cílech strany, v níž jsou, a lišit se jen prostředky. Mohou dokonce vyjadřovat zájmy, a to často protikladné, určitých zájmových či sociálních skupin a vrstev společnosti. Tzn., že mohou často přicházet i s protichůdnými návrhy na programové řešení. A hledat pro ně ver straně většinou podporu. Ať je to jak chce, jsem rád, že M. Zeman, byť poněkud účelově, a to v rámci svého neutuchajícího boje vůči B. Sobotkovi, přichází se zdůvodněním potřeby frakcí v politické straně jako je sociální demokracie.

Jiří Paroubek