Budou se 29. března až 1. dubna 2015 vracet přes území České republiky ze cvičení NATO v Pobaltí a v Polsku na svou základnu v Německu.
Pro resort obrany ale i pro celou ČR se nejedná jen o logistickou výpomoc našim spojencům, ale také o důležitý vzkaz. A pro mne jako ministra obrany je dobrým znamením, že dvě třetiny občanů tento průjezd spojeneckých sil vítají.
Průjezd amerických jednotek je pro mě příležitostí i k obecnější úvaze. Politika, a tedy také obrana je do nemalé míry rovněž záležitostí symbolů. Přesun přes naše území nemá jen aspekt technický, ale také signální. Má demonstrovat připravenost Aliance, její jednotu i vojenskou sílu.
Zpochybňování tohoto kroku by relativizovalo naši ochotu postavit se po boku našich spojenců v případě konfliktu. A právě to, z důvodů mně zcela nepochopitelných (nebo až příliš zřejmých?), mají jistí odpůrci tendenci kritizovat. Dovolím si tvrdit, že tak hazardují s naší bezpečností.
Už delší dobu mám dojem, že se někteří ukazování vojenské síly soustavně brání. Že hledají jakési nepojmenované a nebezpečné třetí cesty. Že by byli nejraději, kdybychom byli v Alianci jenom „jako“. Že nepřestali koketovat s floskulí, že naší republice nic nehrozí a hrozit nikdy nebude. Že to za nás „tak nějak někdo když tak všechno“ vyřeší.
Nikdo za nás nevyřeší nic! My sami se musíme v první řadě starat. My sami si musíme uvědomit, že členství v Alianci nejsou jen benefity. Pak teprve můžeme počítat se spojeneckou pomocí.
Jistě, někteří z nás mají v sobě nánosy nejrůznějších reminiscencí. Jde o pocity iracionální, emotivní a s realitou nemající nic společného. Je třeba se těchto „dojmologií“ už jednou provždy zbavit.
Buďme rádi, že členství v Severoatlantické alianci nám dává bezprecedentní bezpečnostní záruky a přestaňme pošilhávat „po slevě“.
O tom, že jsme z hlediska naší bezpečnosti na dobré cestě, svědčí i výborná mezinárodní pověst našich vojáků, získaná náročnou a nebezpečnou dřinou v nejrůznějších zahraničních misích.
Současné hrozby se ale projevují i docela blízko našeho území a cvičení spojená s podobnými přesuny vojáků, jako bude ten americký, jsou nezbytná. Jsou důkazem alianční připravenosti a schopnosti reagovat. I naše armáda se každoročně podobným způsobem prezentuje u spojenců a přesunů na území celé Aliance bude v budoucnu spíš přibývat.
Významným přínosem jsou tyto akce i z vojenského hlediska. Přesuny aliančních jednotek jsou totiž pro nás jedinečnou příležitostí vyzkoušet si zabezpečení přijetí spojeneckých vojáků, které musí naše armáda a celá země v případě konfliktu bezchybně zvládat (tzv. Host Nation Support).
Nemějme iluze: v případě našeho ohrožení se bez spolupráce se spojenci neobejdeme. Americký přesun přes Českou republiku je tak investicí do naší vlastní bezpečnosti v budoucnu – a to investicí, která bude ze strany obyvatel vyžadovat jen trochu občanské trpělivosti a kázně na silnicích.
Bezpečnost země je příliš vážná věc, než aby se o ní vedly apartní debaty, pivní diskuse a byly spřádány hypotetické teorie podložené pocity a domněnkami. Úkol je jasný: na přelomu března a dubna budeme hostit na našem území naše spojence. Je v našem bytostném zájmu zhostit se tohoto úkolu se ctí.
Martin Stropnický
