I z tohoto důvodu jsem na včerejší podvýbor, kterému předsedám, zařadila téma problematiky neregistrovaných sociálních služeb. Zde jsme měli společně s mými kolegyněmi a kolegy vyslechnout názor na danou situaci z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí, ale především vyjádření úřadu ombudsmanky, který jako jediný má v dnešní době právo na kontrolu takovýchto zařízení. Dozvěděla jsem se informace, které byly ještě varovnější, než jsem předpokládala. A sice, že ve všech devíti kontrolovaných zařízeních bylo zjištěno špatné zacházení s klienty. Z toho některá zjištění byla tak závažná, že bylo dokonce podáno trestní oznámení!

 Z ministerstva slýchám hlasy, že vše vyřeší „velká“ novela zákona o sociálních službách, a že než vejde v platnost, předloží ministerstvo do Sněmovny „malou“ novelu, která by to měla řešit. Dnes jsme se dokonce dozvěděli, že tato novela by měla vejít v platnost již od ledna příštího roku. Moc by mě zajímalo, jak to chtějí dámy a páni z ministerstva stihnout, když už máme druhou půlku března. Nezbývá, než se nechat překvapit. L

Ale protože nechci jen nečinně přihlížet, podala jsem dvanáctého března interpelaci na paní ministryni Marksovou, ve které jsem se jí ptala na opatření, která by podobným praktikám zabránila. Zároveň jsem slíbila, že k tomuto tématu připravím na půdě Poslanecké sněmovny kulatý stůl, na kterém dostanou příležitost diskutovat a hledat řešení ze stávající situace zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva financí a dalších institucí včetně zástupců neregistrovaných zařízení.

Přece není možné, aby senioři, kteří se nemohou bránit, byli rukojmími majitelů takovýchto domů hrůzy! Sociální služby by se neměly stát byznysem, který bude vydělávat na těch nejzranitelnějších, našich seniorech.