Nemohu se zbavit dojmu, že v tomto případě se ženeme do situace, kdy jsme ve své podstatě „papežštější než Papež“. Tady přeci nejde o procenta, ale o přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, a to za rovných podmínek. Rovnost pohlaví již přeci dávno není zpochybňována, je navíc i ústavně zajištěna. Tato „pozitivní diskriminace“ je možná dobře myšlena, ale přinese skutečně očekávaný efekt? Rovnost příležitostí pro muže a ženy je v demokratické společnosti realitou, a ve většině oborů a odvětví to jistě platí.

Ženy do politiky rozhodně patří

Otázkou v případě „politiky“ zůstává, proč není ze strany žen tato možnost více využívána a případně jak dámy na tomto poli více podpořit. Ale je opravdu tím nejideálnějším řešením kvótní systém? I když se budeme pohybovat v intencích terminologie „minimálního procentuálního zastoupení jednotlivých pohlaví“… V žádném případě v této diskutované kauze nechci působit jako odpůrce vyšší angažovanosti žen v politice, či dokonce obecný antifeminista. Ženy do politiky rozhodně patří a opakovaně se prokazuje pozitivní vliv jejich působení v této oblasti! Vážím si svých kolegyň, vážím si všech žen, které jsou ochotny a najdou v sobě tolik schopností a sil zkoordinovat svůj profesní a soukromý život, sladit pracovní úkoly a rodinné „povinnosti“.

Hledejme tedy spíše zdroje možností podpory žen, jak skloubit práci a rodinu, jak zvýšit možnosti využití jejich profesních schopností tak, aby rodina netrpěla pocity „odstavení na druhou kolej“. Pokud se nám podaří najít takové nástroje, dojde sekundárně k navýšení žen na vedoucích postech. Najdeme-li takové cesty, uchopíme-li je správně a zakotvíme je obecně do našich životů, dojde k navýšení počtu žen ve vedoucích pozicích obecně, nejen ve volených a jiných veřejných funkcích.

Je nutné podpořit spolupráci v rámci vztahu

Když nad tím teď ale přemýšlím a abychom byli skutečně genderově spravedliví, toto by mělo platit pro obě pohlaví (pečující o rodinu a teplo rodinného krbu, tedy tzn. oba rodiče). Doba zrychlila tempo, pracovní náročnost je v mnoha profesních oborech vybičovaná téměř do extrému a má-li být přístup a podmínky mužů a žen k práci a pracovním pozicím vyrovnaný, je nutné využít u obou jejich schopností a podpořit jejich spolupráci v rámci vztahu. A to se vlastně týká nejen partnerského vztahu, vztahu rodičů a „pravidel dělby práce“ v rámci péče o blaho a pohodu rodiny, ale také vztahů pracovních v duchu kolegiality.

Psáno pro blog idnes.cz