Záměrně opomíjejí říci, že to tak není, živnostník nemá placenou dovolenou, nemá jistotu zakázek a nemá jistotu, že mu zaplatí. Zákazníky si musí sehnat sám.

Vláda se nám snaží nabulíkovat, že na jedné straně jsou pracovití zaměstnanci a na druhé straně pak na systému parazitující živnostníci.

Takový spor je totiž pro mnohé politiky základem úspěchu. Rozeštvat lidi proti sobě. Zaměstnance proti živnostníkům. Muže proti ženám.

A jaké nám pak nabídnou řešení? Zvedneme daně těm druhým! Zavedeme více kontrol. Ať platí! Pak prý bude spravedlnost.

Co na to jít jinak? Co místo zkomplikování života živnostníkům, snížit daně zaměstnancům i podnikatelům? Nechat jim více peněz. Srovnat podmínky takto. To nikoho nenapadlo? Určitě napadlo. Ale peníze ze státní pokladny se tuze dobře rozdávají. Nemohly by jít na dotace kamarádům na projekty a ztrátovým státním firmám. Nemohly by jít na všeliké úřední novoty, které pro občana nakonec znamenají jen více obtěžování. Nemohly by se pak ztratit při stavbě předražených cest. Nemohly by se rozdat na dávkách, které udržují lidi v bídě.

Nenechme se rozeštvat. Spojme se. Všichni pracovití a podnikaví lidé v téhle zemi jsou spolu na jedné lodi. Díry do naší loďky vrtají úplně jiné krysy.

Tomáš Pajonk
místopředseda Svobodných