Ten, kdo sledoval loňské vánoční poselství Miloše Zemana (například pan ministr Dientsbier pravil, že si tak pokleslým žánrem nebude kazit Vánoce), tak mu v paměti určitě utkvěla prezidentova stručná věta „chci být prezidentem suverénní České republiky“. Tehdy jsem na dotaz médií poznamenal, že je to poprvé za několik desítek let, kdy hlava našeho státu se takto vyjádřila. Jiní politici tehdy výrok Miloše Zemana bagatelizovali s tím, že jsme členy EU, že suverenita je relativní pojem a podobně.
Když se prezident republiky rozhodl, že pojede uctít 9. května do Moskvy na Den vítězství památku 150 000 sovětských vojáků, kteří položili v létech 1944 a 1945 svoje životy při našem osvobození a také památku 27 milionů padlých vojáků a občanů tehdejšího Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce, strhla se na naší politické a mediální scéně bouře. Ostatně jako vždy, když prezident Zeman něco, a to cokoliv, udělá. Když se vloni prezident zúčastnil oslav 70. výročí vylodění spojenců v Normandii, tak to bylo v pohodě. Byl tam společně s Obamou, Putinem, Merkelovou, Hollandem a dalšími. Letos při oslavách 70. výročí konečného vítězství nad německým fašismem v Moskvě český prezident bude rovněž, ovšem Obama, Merkelová, Hollande a další budou chybět. Merkelová přiletí až den po, tedy 10. května, něco na způsob „oblečená, neoblečená“. Z hlav států Evropské unie potvrdili svoji účast jenom prezidenti Kypru a Řecka. Ostatní se poslušně podřídili současné protiruské hysterii a zůstanou doma.
To všechno by se dalo pochopit. Začala nová studená válka, z partnera se stává nepřítel, mění se vojenské doktríny, mobilizuje se v médiích, politici vyzývají k zavedení seznamů Putinových agentů, přes naše území jede dragonáda. To je naše domácí realita, do níž ovšem vstupuje prvek, který je v západních demokraciích bezprecedentní. Americký velvyslanec Schapiro rozhodnutí prezidenta suverénní země (alespoň tak je to v Ústavě) kritizuje a nazývá situaci jako prekérní! Neumím si představit reciproční hypotetický výraz našeho velvyslance ve Washingtonu, kterým by nazval například zahájení bombardování Bagdádu v přímém televizním přenosu bez mandátu OSN pod vylhanou záminkou, že Saddám Husajn má atomové zbraně.
Až potud jsou moje úvahy glosy, respektive popis událostí, které může každý vnímat různě, podle svého zaměření. Například paní poslankyně Miroslava Němcová, která tolik toužila být premiérkou, třeba zařadí prezidenta Zemana na první místo svého seznamu zrádců podle oprášeného starého hesla – kdo nejde s námi, jde proti nám!
To, co ale je naprosto jasné, je dnešní sdělení prezidenta Miloše Zemana pro Parlamentní listy, že velvyslanec Schapiro má dveře na Hrad zavřené! Nevzpomínám si, že by nějaký evropský politik našel odvahu k něčemu podobnému. Miloš Zeman do Moskvy pojede a česká vláda mu jeho cestu schvaluje a také ji zaplatí. A tak je to pan velvyslanec USA, který se nenadále ocitl v prekérní situaci. Vždyť tři roky, tolik ještě zbývá Miloši Zemanovi do skončení jeho mandátu, nejít na Hrad, to je pro velvyslance USA situace velmi prekérní, ne-li neřešitelná. Neboť, k čemu takový velvyslanec vlastně je?
Sečteno a podtrženo, zdá se, že současný prezident republiky nemluví do větru a něco na té suverenitě bude.
