Rád bych ale upozornil i na další oblast programového prohlášení vlády a to je daň z příjmu fyzických osob.

Zde se koalice zavázala, že zruší koncept superhrubé mzdy a solidární přirážky zavedením druhé sazby daně z příjmu fyzických osob a tento základní záměr koalice doprovodila navíc zpřesňující klausule, že „tato sazba daně bude stanovena tak, aby byl rozpočtový dopad zrušením superhrubé mzdy a solidární přirážky neutrální (tj. nedojde ke zvýšení daňového zatížení fyzických osob.“

Možná neuškodí trochu historie. S účinností od 1. 1. 2008 zavedla tehdejší vládní koalice pod vedením ODS nový systém zdanění příjmů fyzických osob tzv. rovnou daň. Zavedení rovné daně znamenalo výrazný převrat v konstrukci zdanění. Především došlo u daně z příjmu fyzických osob ke zrušení daňové progrese. Byla zrušena daňová pásma a předchozí čtyři sazby daně (12% - 20% - 25% - 32%) nahradila sazba jedna ve výši 15 %. (Zavedením jednotné sazby daně z příjmu fyzických osob pak zanikl i institut společného zdanění manželů.)

Nejkrontroverzějšími opatřeními se však při zavádění rovné daně staly změny v základu daně z příjmu ze závislé činnosti. Přestalo být daňově uznatelné pojistné zaplacené poplatníkem na zdravotní a sociální pojištění. Čili východiskem pro stanovení daňového základu daně z příjmu se u zaměstnanců stala celá hrubá mzda. To však nebylo vše. K této hrubé mzdě se navíc připočítalo i pojistné na zdravotní a sociální pojištění zaměstnance hrazené zaměstnavatelem. Tímto opatřením se daňový základ zvýšil o 35%. Tak vznikla tzv. „superhrubá mzda“. 

Nejprve se zastavme u otázky proč vůbec tento „originální český vynález“, či spíše paskvil, vznikl. Zavedení rovné daně totiž z obecného hlediska nic takového nevyžadovalo. A ani v jiných zemích, kde se nějaká obdoba rovné daně zaváděla také nic podobného neexistuje. Důvody byly ryze politické. ODS totiž před volbami v roce 2006 slibovala ve svém programu Modrá šance všeobecný pokles daní a zavedení tzv. rovné daně se sazbou 15 %. Autor tohoto programu Vlastimil Tlustý lpěl na tomto svém „dítěti“ i přesto, že modelové propočty jasně prokázaly, že zavedení daňové sazby v této výši znamená na na daňových příjmech ztrátu desítek miliard korun a  bude tedy působit na příjmy veřejných rozpočtů destrukčně.

Vlastimil Tlustý se stal v I. Topolánkově vládě, která vznikla po volbách na podzim roku 2006 ministrem financí. Tato vláda však nedostala důvěru Poslanecké sněmovny. Ve druhé Topolánkově vládě ho nahradil na místě ministra financí Miroslav Kalousek. Přesto se díky těsným poměrům hlasů mezi koalicí a opozicí a pod hrozbou torpédování druhé Topolánkovy vlády podařilo Vlastimilu Tlustému prosadit nominální sazbu daně z příjmu fyzických osob ve výši 15 %.

Aby se tedy „vlk 15% sazby nažral a koza veřejných financí zůstala celá“ zrodil se následně podivuhodný kompromis s názvem „superhrubá mzda“. Účelem superhrubé mzdy nebylo nic jiného, než alespoň opticky překrýt skutečnost, že sazba rovné daně u zaměstnanců neklesla na slibovaných 15 %, ale v zásadě je na úrovni více než 20 %!

Už samotné zvýšení daňového základu zaměstnance o pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, jehož zákonným poplatníkem je zaměstnavatel, je mírně řečeno velmi podivné. Bohužel žádný český soud doposud neřešil zásadní otázku, zda je vůbec právně přípustné připočítávat k daňovému základu daně z příjmu položky, které nikdy příjmem poplatníka nebyly a být nemohly a zda je tedy možné zatěžovat zaměstnance daní  vyměřenou z těchto položek.

Stejně pochybné je přetrvávající odstranění možnosti odečíst od základu daně pojistné uhrazené zaměstnancem. Nejde jen o to, že se zde evidentně odvádí daň z pojistného – čili dochází k částečnému dvojímu zdanění. Mnohem vážnější kolizi vidím v tom, že odstraněním možnosti odpočtu povinné úhrady pojistného vyjadřuje systém daně z příjmu evidentně myšlenku, že platba pojistného na sociální a zdravotní pojištění není nutným výdajem zaměstnance na dosažení, zajištění a udržení příjmu. Tváří se tak i přesto, že povinnost platit zdravotní a sociální pojištění ukládá zaměstnanci zákon. Prostě zmatek na zmatek.