Připadá nám už opravdu normální, že stát propaguje i v nejdražších reklamních časech sám sebe za peníze, které nám předtím vytáhnul formou daní z peněženky?

Možná jsou pro občany stát a Evropská unie velmi daleko a souvislosti velkých peněz, se kterými nakládají, jen hrou velkých čísel. Možná se někomu může zdát, že propagace operačních programů nebo třeba českých úřadů práce je dobrá věc. Vždyť taková reklama pomáhá, ne? Milion sem, miliarda tam...

Konkrétně třeba „Operační program Výzkum a vývoj pro inovace“, na který běží v současnosti zmiňovaná reklama a který živí nesčetnou armádu úředníků, je dotován celkovou, běžně těžko představitelnou, částkou 2 436 milionů Eur (zhruba 66 750 milionů Kč), z čehož 85% představuje příspěvek EU a 15% je povinné kofinancování z českého státního rozpočtu.

Nejabsurdnější ovšem je, že v rámci této částky se skrývá zhruba 251 milionů Eur (6 877 milionů Kč), které EU a český stát „potřebuje“ utratit na „komercializaci a popularizaci vědy a výzkumu“. Čili, téměř 7 miliard Kč bude promrháno, abychom mohli například sledovat bezúčelné reklamy v hlavním reklamním čase našich televizních kanálů. Každý obyvatel České republiky, včetně nemluvňat, tak na tuto propagaci věnuje 655 Kč(nejméně 2 tis Kč na hlavu, pokud počítáme jen pracující v produktivní nestátní sféře). Neuměli byste si představit lepší využití těchto svých peněz? A nepřipomíná vám to, ne náhodou, neadresné reklamy předlistopadového socialismu bez značky či výrobce typu „pijte mléko - je zdravé“?

Nejhorší na tom všem je, že toto je jen jeden z nekonečné řady příkladů, který jako špička ledovce pouze dokumentuje celkovou zvrhlost systému.

Pokud byste takovou absurditu převedli do obyčejného života, vypadal by extrémní příklad asi takto: Žijete v bytovém domě, kde je správce, se kterým jsou téměř všichni obyvatelé nespokojení, ale nemohou se ho nijak zbavit. Otravuje všem život, komanduje vás, špicluje, dozoruje a zavádí neustále nové pořádky, kterým se musíte podřizovat. A to prý pro dobro všech. Platíte mu velmi luxusní byt v podkroví a k tomu tučnou gáži ve výši poloviny vaší výplaty. Aby toho nebylo málo, nechává správce za vaše peníze v domě rozvěsit drahé letáky, zdůrazňující, jak je jeho role důležitá a potřebná,  jak je to dobrý člověk, co všechno pro obyvatele domu zařizuje a jak se bez něj téměř nedá existovat.

Že byste nic takového ve svém domě nedopustili? Tak proč to většině lidí nevadí na úrovni státu, ač jde stále o jejich vlastní peníze?

Politici nám často, téměř jednohlasně, říkají, že máme držet ústa a krok. „Vždyť dostáváme z EU více než do ní odvedeme“ (za loňský rok činí oficiální čisté saldo 84,1 miliard korun). To je ale přinejmenším hloupá manipulace. I samotná Evropská komise totiž spočítala a publikovala, že náklady na zavádění její regulace činí 3,5% HDP průměru Evropské unie, což je v případě České republiky zhruba 130 mld. korun (otázka je, jak věrohodné takové procento vůbec je a zda reálně není mnohem vyšší). A to nepočítám další drastické nákladové položky, jako je nutné kofinancování často nepotřebných a nesmyslných projektů nebo třeba cla uvalená na dovozy do EU. Dalších příkladů je nespočet. Kolik nás však stojí postupný ekonomický úpadek, který je přímým důsledkem nuceného unijního socialismu, to je téměř nemožné spočítat. Celková bilance je drtivě minusová.