Prognózy, zejména ty ekonomické, netřeba brát moc vážně. Není to tak dávno, co se ministerstvo financí "seklo" o cca 8 procentních bodů HDP. Přesto je dobré si těchto dokumentů všímat, protože mnohdy více než o budoucnosti referují o současnosti.
Ve čtvrtém kvartálu loňského roku došlo k výraznému zrychlení české ekonomiky, což je po letech recese skvělá zpráva. Ještě lepší na tom je, že toto oživení je díky domácí poptávce. Skoro se chce říct, že blbá nálada a skepse jsou na ústupu. Trochu to kazí fakt, že do HDP se přirozeně počítá i spotřeba vlády. Na oživení tak mají velký vliv české domácnosti, ale svůj díl na tom nese i vládní utrácení.
Zajímavé je, že růst probíhá, přestože inflace je stále kolem nuly. Poněkud to narušuje představu, že bez inflace nikam neporosteme. Zjevně rosteme i bez ní - roste poptávka a firmy zaměstnávají nové lidi.
Trochu smutné je, jak se resort financí chlubí tím, že k oživení dochází i díky tzv. expanzivní fiskální politice. Jinými slovy vláda utrácí a vyrábí tak růst. Strukturální deficit se má letos o 0,3 procentního bodu zhoršit. Jinými slovy budeme se zadlužovat zase o něco více. Je to adekvátní cena za růst HDP způsobený vládními výdaji?
"Po upevnění fundamentů ekonomického oživení a přechodu ekonomiky do kladné produkční mezery vyprchá potřeba fiskálního impulzu a měl by být kladen větší důraz na snižování deficitu vládního sektoru," stojí v dokumentu ministerstva financí. Zní to jakože "až naprší a uschne". Je otázka, nakolik dává smysl stimulovat růst vládními výdaji (na které si vláda musí půjčit a zadlužit tak další generace, nebo je sebrat občanům v daních, protože jiné zdroje nemá), aby nějakou dobu rostlo HDP a přitom doufat, že jednoho krásného dne se něco stane, byznys přestane potřebovat dotace, pobídky a úlevy a bude možné se konečně soustředit na to, aby se stát přestal zadlužovat a někam odbočil z cesty vedoucí k bankrotu.
Zajímavý je i výhled do zahraničí. Konflikt na Ukrajině by prý naši ekonomiku neměl moc ohrozit, protože jen málo našich firem tam podniká. Totéž se týká restriktivní politiky EU vůči Rusku. Je pravda, že množství českých firem, které v tomto teritoriu podnikají, není velké. Zajímavé by bylo zjistit, kde se třeba tyto firmy nacházejí, jaká je nezaměstnanost v jejich okolí a jaká je šance lidí, že najdou práci, když taková firma kvůli omezení možností exportu zkrachuje. O tom však prognóza mlčí.
Pozoruhodný je i pohled na Řecko. Zatím se stále neví, jaký bude další postup se záchranným plánem (kolikátým už?) a české MF jasně říká, že jisté je jen to, že Řecko bez další pomoci nevyhnutelně zbankrotuje. Upřímně řečeno, Řecko zbankrotovalo už dávno. Záchranné plány jsou jen odsouváním nevyhnutelného a zřejmě i snahou zemí jako Německo či Francie ochránit peníze věřitelů, kteří kdysi Řecku půjčili.
Z čísel to však vypadá, že MF předpokládá letos velký nárůst spotřeby domácností z růstu o 1,7% v roce 2014 na 2,8% letos.
Kdyby tato predikce vyšla, bylo by to pro Česko velmi dobře.
