Vzhledem k tomu, že Evropané jsou věřitelé a Řekové jejich peníze nutně potřebují, neb hypotetických ruských, čínských či jiných miliard není prostě dost, existují-li vůbec, je jasné, čí pozice je silnější.

Bude-li vyjednávání mezi Řeckem a jeho věřiteli pokračovat tak, jak se dnes zdá, podaří se řecké vládě zajistit svým voličům stejně jako těm, co je nepodpořili, mnoho let ekonomické mizérie - míle vzdálené od slibů Syrizi.

Věřitelům se zkomplikuje přístup k jejich půjčkám (pohledávky, ale nezaniknou), ovšem ještě horší může být jistá paralýza rozhodování Unie i zpochybnění její robustnosti.Obě strany mohou ztratit hodně a není vyloučeno, že se tak stane. Zdá se totiž, že existují jen dvě řešení, která se ale právě teď nezdají, že se naplňují: ekonomicky racionální řešení je to, kdy Řekové urychleně přijdou s balíkem svých reforem, které se vejdou do rámce, který tamní vlády dříve dohodli s věřiteli. To, že se tamní ekonomika obracela před časem k růstu, tuto cestu usnadnilo. Dnešní řecká vláda ale není sto touto cestou jít. Zda je větší překážkou nekompetence, nepochopení situace Řecka nebo ideologický odpor a situace ve vládní straně se těžko soudí.

Druhou cestou je ústupek věřitelů. Ten však není přijatelný. Finanční důvod není hlavní, i když poskytování prostředků dlužníkovi, který nehodlá provádět kroky k jejich splácení, není správné. Není ale možné ustoupit nátlaku vlády země, která se k moci dostala na základě lživé volební kampaně a bezbřehého populismu. Důsledky akceptace tohoto by pro politický systém nejen Evropy byly fatální.

Možná i tak cesta, která zabrání nezvratným a pro řecké občany tragickým rozhodnutím existuje. Umožňuje ji obrovský rozsah fiskálních reforem, který minulé řecké vlády za nemalých nákladů provedly. Zásadní, a stále platnou premisou řeckého programu,byla snaha zabránit „divokém bankrotu“, tedy nařízené neschopnosti Řeků platit (zejména) dluhy. To, zda by poté Řecko zůstalo v eurozóně, nebo zavedlo svou měnu, přitom není podstatné. Bankrot by totiž přivedl do Řecka chaos a ekonomický kolaps. Nabízí se proto možnost, v souladu s tímto cílem, aby po jistou dobu, než tamní vláda přepraví funkční plán ekonomického managementu země, věřitelé Řekůmpůjčili prostředky nutné na dluhovou službu (respektive její klíčovou část), zatím co běžné výdaje bude muset vláda krýt „řeckým příjmy“. Finančně takto bude na čas konzervován stav primárně vyrovnaného rozpočtu, tedy stavu, kdy schodek je výsledkem duhové služby.

V tomto módu, který vytvoří na tamní vládu nemalý tlak, neboť svým konáním zřejmě zastavila oživení ekonomiky a snížila si tak i daňové příjmy, lze setrvat několik čtvrtletí. Během této doby musí Řekové připravit svůj funkční plán, jak dále schodek snižovat a ekonomiku stabilizovat, nebo potvrdit svou dosavadní cestu ke kolapsu „své“ ekonomiky.

Tento postup je na hranici morálního hazardu. Byl by to tedy asi poslední pokus, jak Řecko, vypadá to, že v podstatě proti dosavadní vůli tamní vlády, zachránit. Ale podle mne to stojí zato. Velkorysost a hlavně solidarita má v Evropě své místo, ale jejich limity jsou stále více jasné.

Luděk Niedermayer, europoslanec TOP 09/ STAN