Vláda hodlá tuto chybu opakovat, když tvrdí, že budeme plnohodnotnými členy EU, jen pokud budeme členy eurozóny. Euro chce přijmout na základě politických argumentů a ne z důvodů ekonomických, které jsou ale pro naše občany mnohem důležitější, komentuje vládní koncepci pro evropskou politiku předseda ODS Petr Fiala v textu pro EurActiv.

O průběhu přípravy vládní koncepce pro politiku České republiky v EU jsme byli informováni a měli jsme k dispozici její jednotlivé verze, což musím ocenit. Vláda premiéra Sobotky tak dostála formálním požadavkům na komunikaci s opozicí. Naše názory nicméně koncepce dostatečně nezohlednila.

Nedá se také říci, že by byl vládní dokument nadčasový. Není ani příliš strategický. Vyhýbá se kupříkladu postoji k zásadní otázce, kterou je změna základních smluv EU, respektive tuto variantu nepřipouští a schvaluje tak postup, kdy dochází k omezení suverenity národních států a posilují se pravomoci Unie, jako tomu bylo v případě zavedení Evropského stabilizačního mechanismu.

Peníze na obranu

Vítám, že vláda navázala na některé priority předchozích vlád, například dobudování vnitřního trhu. Nic nelze namítat ani proti prioritě efektivního čerpání strukturálních a investičních fondů. Velmi skeptický jsem však například vůči předpokladu, že se podaří dojít k nějakému posunu v oblasti společné zahraniční politiky. Například ukrajinská krize a neschopnost EU na ni reagovat ukázala limity společného postupu.

Pokud jde o obrannou politiku, nelze se vyhnout tradiční otázce jejího financování. Jak se chce vláda vyrovnat se závazkem zvýšit svůj obranný rozpočet vzhledem k závazkům NATO a zároveň mít ambici budovat kapacity EU? Navíc oblast obranné politiky spadá do strukturované spolupráce, kdy některé státy postupují v integraci dále než ostatní, což je v rozporu s vládou preferovaným unitárním integračním postupem v rámci jádra eurozóny. Připouští tedy vláda prvky flexibilní integrace?

Špatné argumenty pro euro

Vláda se také nijak nepoučila ze špatného vývoje eurozóny. Jednou z příčin krize eura byl také fakt, že měnová unie byla primárně koncipována jako politický projekt. Vláda hodlá tuto chybu opakovat, když ve strategii tvrdí, že budeme plnohodnotnými členy EU, jen pokud budeme členy eurozóny. Euro chce přijmout na základě politických argumentů a ne z důvodů ekonomických, které jsou ale pro naše občany mnohem důležitější.

Vláda navíc chybně ztotožňuje měnovou unii a tzv. integrační jádro. Tento předpoklad by snad fungoval, pokud by se státy eurozóny v ekonomických a politických otázkách chovaly jako homogenní blok. V praxi však tomu tak není. Připomeňme si hlasováni o rozpočtovém rámci EU, kdy se eurozóna rozpadla do ekonomických zájmových skupin. Společné není ani dodržování pravidel, které mělo být zajištěno tzv. maastrichtskými kritérii veřejných financí. Jejich velmi brzké porušení bez sankcí bylo jasnou ukázkou toho, že velké země mohou hřešit na úkor středních a malých zemí, které často ukázněně plnily kritéria za cenu velkých problémů a obětí.

Jasně se ukázalo, že společná měna může fungovat pouze v rámci zemí s obdobnou hospodářskou vyspělostí, podobným přístupem k hospodaření a také za předpokladu možnosti a ochoty občanů stěhovat se za prací v rámci celé eurozóny. To ale v EU nenastalo. Otázkou je, jak může vláda spojovat naši unijní budoucnost s eurozónou, když si je navíc vědoma institucionální nestability měnové unie, což sama potvrdila v únoru tohoto roku svým rozhodnutím nepřipojit se k bankovní unii.

prof. Petr Fiala
předseda strany