Napsat článek na aktuální politické téma je v poslední době stále složitější, neboť aktuálních politických témat je velmi mnoho. Sami máme mnoho problémů, o kterých je potřeba nejen diskutovat, ale je i napravovat. Pro tentokrát se budu zabývat pouze zahraničím. Nejblíže nám je soustavné porušování příměří a lokální boje na jihovýchodě Ukrajiny. Novými událostmi v tomto regionu je snaha ukrajinské armády dostat pod kontrolu polovojenské oddíly Pravého sektoru. Ty na oplátku vyhrožují svržením prezidenta Porošenka, vypálením jeho úřadu a převzetím moci na Ukrajině. Situace se tam mění každým dnem, každou hodinou a obávám se, že klid zbraní v dohlednu není, naopak lze očekávat propuknutí nových bojů, kdy už možná ani nebude zřejmé, kdo a proti komu vlastně bojuje. Dodávky zbraní všem stranám a přítomnost cca 300 amerických výsadkářů, ale také jejich chování se k místnímu obyvatelstvu, již tak velmi těžkou situaci na Ukrajině jen ztěžují. O tom, kdo z tohoto stavu a vývoje nejvíce profituje a naopak kdo nejvíce trpí, není třeba diskutovat.
Lidská práva jsou však pošlapávána i jinde ve světě. A tak i přes snahu veřejnoprávních sdělovacích prostředků ochránit nás před objektivními informacemi se z jiných informačních zdrojů stále častěji dozvídáme, jak je to s lidskými právy třeba v USA. Po několika brutálních policejních zákrocích, vždy proti černošskému Američanovi, který následně zemřel, vyšli do ulic v Baltimoru, New Yorku, Washingtonu, Bostonu a dalších amerických měst tisíce a desetitisíce demonstrujících. Ale tito lidé nedemonstrují jen proti policejnímu násilí, ale také proti ekonomickosociální situaci prostých Američanů. A ač nerada, musela Obamova administrativa přiznat, že miliony jejich obyvatel žijí na potravinových dávkách. Paradoxem na této věci je, že ani tato fakta nebrání bývalé ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové, aby nás zde kárala nebo poučovala o nutnosti dodržování lidských práv u romského etnika. V této věci jsem proto vyzval našeho ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby napsal dopis prezidentu USA nebo alespoň vydal oficiální prohlášení, že jsme jako ČR znepokojeni nedodržování lidských práv u černošského obyvatelstva Spojených států. Toto on, zřejmě z nedostatku odvahy nebo proto, že mu to nepřikázala americká strana, odmítl.
USA jsou až za velkou louží, a tak může někdo namítnout, že se nás tyto problémy bezprostředně netýkají. Rozhodně se nás však týkají nebo se nás budou v nejbližší době týkat problémy spojené s přílivem tisíců uprchlíků snažících se dostat ze zemí a oblastí zmítaných válečnými konflikty jako se Sýrie nebo Libye. Tito lidé hájí to nejzákladnější lidské právo, právo na život. Válečné konflikty rozpoutaly a i nadále je podporují zejména USA, ale dopad to bude mít především na Evropu. Evropská unie již hledá řešení a chce uprchlíky rozmístit kvótově do všech členských zemí. Osobně zastávám názor, že nejsem pro přijímání uprchlíků. Tito lidé se pro svoji náboženskou, kulturní i společenskou odlišnost jen stěží zařadí do majoritní společnosti, budou žít na jejím okraji, což vždy vyvolává sociální napětí a vede ke zhoršení bezpečnosti. Příkladem nám může být Francie, ale i další země. Daleko citlivější a myslím, že i efektivnější by byla humanitární a ekonomická podpora pro sousední země v regionu, které by se o uprchlíky přechodně postaraly. A samozřejmě jednotný tlak EU na ukončení vojenských operací. Pokud to EU nedokáže, nemá svůj smysl.
