V těchto dnech si připomínáme Den vítězství, 70. výročí osvobození naší země od fašismu, 70 let od konce 2. světové války v Evropě. 70 let od nejstrašnějšího konfliktu v dějinách, po kterém si lidé mysleli, že už nebudou nikdy žádné další války. Mýlili se. Již během následujících desetiletí se rozhořela po světě celá řada válečných konfliktů a války zuří i v současné době. Svět nesměřuje k dlouhodobému míru, vypadá to spíše, že naopak…
Povídal jsem si se svým osmiletým synem o naší historii a snažil se ho přesvědčit, aby se s úctou a zájmem účastnil doprovodných akcí k tomuto výročí. Stejně jako mnozí jeho vrstevníci, odchovaní ve zdánlivé hojnosti, při bojových hrách na počítačích a akčních dětských seriálech, se jednoduše zeptal, proč…
Odpověděl jsem, že i on jistě vnímá současný nebezpečný svět, probíhající války. A že právě v historických událostech, v hledání jejich příčin a souvislostí bychom měli nalézat taková ponaučení, aby se již nikdy hrůzy válek nemohly opakovat. Hledat pravdu je dnes mnohem aktuálnější než dříve, protože jsme svědky systematických snah o přepisování dějin, kdy se z vítězů stávají spoluviníci, z obětí kati a z vrahů oběti, kdy jsou marginalizováni největší hrdinové a zamlčovány skutečné příčiny vzniku války. Jak napsal Cicero: „Neznat, co se stalo včera, znamená být ještě dítětem.“
A že si nepřipomínáme jen historické události, ale i lidi, kteří by mohli žít normálním životem jako my, ale právě v klíčových okamžicích ukázali svou osobní statečnost a třeba položili i za naši svobodu své životy. Ať již uctíváme zhruba 140 tisíc Rudoarmějců, 200 Američanů, 360 tisíc Čechoslováků, tisíce dalších občanů jiných zemí, kteří padli při osvobozování naší vlasti, měli bychom si uvědomit, že i jim vděčíme za náš život a že mír, za který bojovali, musíme aktivně hájit i dnes.
Dnešní mladí mají jiné hrdiny. Vymyšlené siláky s nadpřirozenými schopnostmi, supermany, mutanty. Ale jedno je se skutečnými hrdiny, které si připomínáme, ve většině případů spojuje. Otevřené oči a zájem o dění mimo svůj vlastní vnitřní sobecký svět… I v tom tkví odkaz oné doby.
Synku, podej mi ruku a pojď. Oslavíme den vítězství.
