Jeden z bídných novinářských šmoků z LN – P. Kamberský – s pokleslostí, které je schopen pouze on, ve svém včerejším článku píše v souvislosti s P. Nečasem a "Lady Macbeth", M. Zemanem a D. Rathem  o „hluboké bažině české politiky“.

Nikdy jsem nebyl přítelem vlády P. Nečase a vždy jsem byl Nečasovým tvrdým kritikem, a to na rozdíl od Kamberského, který byl obdivovatelem jak Nečasovy, tak Topolánkovy vlády. Nicméně dovozovat z „domácí“ konverzace dvou lidí pokleslost čehokoli mi připadá nemorální.

S chutí bych pana Kamberského požádal, aby si jeden večer nahrával konverzaci se svou životní partnerkou (partnerem) a vyvěsil ji pak na svůj osobní web. Určitě bychom pak zjistili, že Kamberský nemá nárok kohokoli kritizovat a vinit jej z pokleslosti.

Nedávno jsem odsoudil neochotu M. Zemana dodržovat Ústavu ČR, pokud jde o jmenování tří nových profesorů. Ale vinit Zemana, jak to dělá Kamberský, ze zablokování stavby Kaplického knihovny (ve své době jsem byl jeden z mála, kdo se odvážil ji veřejně podpořit), či z abolice, která zastavila trestní stíhání hospodářských kauz, to už je skutečně fujtajbl.

Kamberskému jistě neuniklo, že v této pro D. Ratha těžké době, pro něj mám zastání. Ale psát lži o tom, že pokud bych v roce 2010 sestavil vládu, D. Rath by v ní byl ministrem vnitra, je skutečně chucpe. D. Rath členem mé vlády být vůbec neměl. Neměl být ani ministrem vnitra, ani ministrem zdravotnictví. Měl být nadále hejtmanem Středočeského kraje.

Řekl jsem to, už když byl D. Rath zatčen, a nyní to znova opakuji. Pokud bych zůstal v čele ČSSD, žádná kauza D. Ratha by nebyla. Stejně jako žádné kauzy nebyly, když jsem byl ve vedení ČSSD (2005–2010) a žádné nebyly ani v době, kdy jsem na pražské radnici pracoval jako náměstek pražského primátora pro oblast financí (1998–2004), a to jsem dva roky sloužil pod P. Bémem.

Prostě, média a jejich novináři by se neměli hrabat v hnoji, ale měli by psát seriózně a pravdivě.