Obamu a Hillary usvědčují ze lhaní i o atentátu na americký konzulát v Benghází v roce 2012. Zabil konzula i několik dalších  diplomatů (většinou v gáži CIA). Jasné důkazy, že šlo o akci odnože al-Kájdy, měly Bílý dům i Stadep na stole už pár hodin nato.

Mlžily ovšem a zatloukaly. Už proto, že diplomaty povraždila teroristická chátra, do jejíchž pracek se Libye propadla díky krvavé změně režimu, podpořené spojeneckými nálety (i výsadky zvláštních komand několika zemí NATO). I proto ovšem – všímá si prezident nadace Tom Fitton – že „Obamova administrativa Muslimské bratrstvo podporovala i poté, co už věděla, že mělo v Benghází prsty v teroristickém útoku spolu s al-Kájdou“. A pokud by o tom, kdo vraždil její lidi v Benghází, „nelhala a nemlžila krycí legendou, prezidentem se mohl klidně stát Mitt Romney“.

Dokumentace, již nadace z obou ministerstev vyrazila až soudním verdiktem – hojně „začerněnou“ a „tvrdě zredigovanou“ – však tahá z přítmí i ještě radioaktivnější tajemství. Právě tehdy a tam, kdy a kde skončil v krvi americký konzulát, se čile expedovaly zbraně teroristům do Sýrie. Washington to popírá dodnes. Ze lži ho usvědčuje jeho vlastní korespondence s Benghází. Přímo raporty od těch, koho tam vyslal Pentagon a jeho špionážní agentura DIA. 

Ta například v hlášení z října 2012 uvádí:

„Ihned po pádu Kaddáfího režimu v říjnu 2011 a ve zmatcích, vzniklých jeho následkem, se zbraně z vojenských arzenálů bývalé Libye expedovaly z Benghází do přístavů Banyas a Bori v Sýrii. Volba na tyto syrské přístavy padla s ohledem na nevelký objem carga, jež jimi prochází. Plavidla, použitá k přepravě zbraní, byla středního výtlaku, umožňujícího převoz zhruba 10 kontejnerů.“

Další dokument vojenské špionáže DIA pak „cargo“ i specifikuje: „U zbraní, expedovaných koncem srpna 2012, šlo o odstřelovačské pušky, ruční granátomety a houfnice ráže 125 a 155 mm. Jejich množství se odhaduje   následovně: 500 odstřelovačských pušek, 100 ručních granátometů s municí pro celkem 300 ran a houfnice se zhruba 400 náboji (200 ráže 125 mm a 200 ráže 155 mm).“ „Kdo ony zbraně převážel,“ už ovšem „tvrdě zredigovaná dokumentace neuvádí“.

Tím víc se hemží varováním amerických rozvědek už z roku 2012, že „Obamova politika ´změny režimu´ v Sýrii skončí fiaskem“ – jediné, čeho dosáhne, bude „expanze ´Islámského státu v Iráku a Sýrii´“. Hlášení DIA ze srpna 2012 – další expedice zbraní do Sýrie byla právě v plném chodu - říká po lopatě, že „syrskou opozici řídí řídí al-Kájda a další extremistické muslimské skupiny“ („salafisté, Muslimští bratři a jiné klíčové skupiny“). A že „narůstající sektářský ráz války bude mít těžké  následky v Iráku“, včetně „vážné hrozby vzestupu ISIS“.

„Al-Kájdě v Iráku“ – upozorňuje dokument už tehdy – „to vytváří ideální podmínky pro návrat do jejích starých kapes v Mosulu a Ramádí“. A dá „jí tak téměř s jistotou i novou šanci sjednotit džihád sunnitského Iráku, Sýrie a všech ostatních sunnitů arabského světa proti těm, koho považují za nepřítele, za disidenty“. A hned nato „spolu s dalšími teroristickými organizacemi v Iráku a Sýrii vyhlásit Islámský stát, který se stane vážným nebezpečím pro sjednocení Iráku a obranu jeho území“.

„Některé z ´krajních následků´ jsou v dokumentu začerněny.“ Ten, nad nímž se cenzura slitovala, je však shrnuje jasně: „na iráckou arénu vstoupí teroristické elementy z celého arabského světa“.

Ještě radikálněji se do textů, odtajněných díky konzervativní nadaci, začetli v Levant Report. V jednom z nich – také už z roku 2012 - objevili i následující doznání: „Západ, státy Zálivu a Turecko podporují (syrskou) opozici…Rodí se možnost ustavit ve východní Sýrii deklarované či nedeklarované salafistické knížectví (principality), a právě to je to, co mocnosti podporující opozici chtějí, aby syrský režim zahnaly do izolace.“     

I tento raport – glosuje ho Levant Report – je tak doličným předmětem toho, že „špionáž Spojených států vzestup Islámského státu Iráku a Levanty předvídala už od roku 2012“. A „místo aby skupinu jasně klasifikovala jako nepřítele“, s „ní počítala už tehdy jako se strategickým artiklem Spojených států“.