Brusel opět ukázal, že demokracie je pro něj cizím slovem. I když většina lidí ve státech EU nesouhlasí s přijímáním uprchlíků směřujících sem převážně z muslimských zemí, bruselští mocipáni se vehementně snaží prosadit kvóty, které by závazně určily, kolik takových imigrantů musí přijmout každá země, která má tu smůlu, že se dostala do EU.

Zatím není jasné, kolik z nich by musela přijmout ČR. První čísla hovořila cca o 500 lidech, ale dnes se toto číslo již zvedlo na 1800 a s pravděpodobností blízkou jistotě ještě poroste. Co je ale jasné, je skutečnost, že pokud by byla EU založena na tradičních evropských hodnotách, Brusel by neměl sebemenší legitimitu k vytváření takových kvót. V demokratické Evropě by přijímání imigrantů bylo výhradně v kompetenci jednotlivých národních států – ostatně jako mnoho dalších pravomocí, které si dnes Brusel neprávem přivlastňuje.

Ale to bych nebyl já, abych se nad problematikou kvót nedokázal také konstruktivně zamyslet. Pokud se nám nepodaří kvótám zabránit, měli bychom již uvažovat, kam přistěhovalce umístíme. A na tuto nerudovskou otázku jsem našel odpověď.

V první řadě bych dal alespoň tucet přistěhovalců do domácnosti ke každému českému europoslanci, který hlasoval pro kvóty. Především tedy k těm za ČSSD (Poc, Poche, Sehnalová, Keller), ale pro jistotu bych tam zahrnul i pár dalších z KDU a TOPky (Niedermayer, Polčák, Štětina, Zdechovský, Šojdrová, Svoboda), kteří sice přímo pro bod s kvótami nehlasovali, ale pro rezoluci, která tento bod obsahovala, již ano – takže přerozdělování imigrantů taktéž podpořili.

Dále by se měl alespoň o několik přistěhovalců postarat každý poslanec a senátor, který před 6 lety hlasoval pro přijetí Lisabonské dohody. Právě tato dohoda totiž umožnila, že nám Brusel může zcela beztrestně vyhrožovat kvótami. Všichni, kdo tuto dohodu podpořili, jsou za tento stav tudíž spoluzodpovědní a měli by nést následky.

No a ten zbytek imigrantů by si měli rozdělit sluníčkoví pravdoláskaři, kteří tu již delší dobu podporují islamizaci. Nejvíc jich dostane Halík, který se před časem nechal slyšet, že je naší morální povinností se otevřít těmto imigrantům. Na své si ale přijdou i všichni ostatní, od ministra pro diskriminaci většinové společnosti Dienstbiera až po ombudsmáňu Šabatovou.

Myslím si, že toto rozdělení je jednoznačně nejspravedlivější. Bude se týkat skutečně jen těch, kdo souhlasí s kvótami, popř. jejich vznik více či méně zapříčinili. Tito lidé pak budou moci zhodnotit, zda jsou kvóty skutečně tak přínosné, jak dnes říkají.